Česká vlast po letech okupací vnějšími i vnitřními nepřáteli má specifický způsob komunikace. Lidé se orientují pocity, prvním dojmem, náladou své méněcennosti. Kdekdo přišel na úřad a nejsa sociálně obratným, třebase i někoho dotkl. Úředník neřekl poctivě jako kdekoliv, promińte, jsem jen úředník, ale pojal to osobně.

Bolí mrzí a trápí mne jedna aktuální kniha, už má i dotisk, ale číst moc nejde, bolest autorů je krutá, pomoci jim nelze. V čem vězí? Hyperkriticky vidí svět AČ SAMI JSOU JEHO ZRCADLEM dnes sluší dodat HD. Píší tak naschvál? Aby nás provokovali, vzdělali? Nebo ve své opotřebenosti už mají mlhu před očima a nevidí sami sebe jinak, než v chybách druhých? Jednom u z nich jsem kladl dotaz po cestě ke zralosti, odpověděl mi etérem, že k tomu se dojde, asi samo, nebo sanat mater ecclesia. Ale , "sacra" , kdo nemá přirozenou vztahy bohatou rodinu, automatickxy to nedožene ani do smrti smrťoucí, uzdravení i pro strom je dost fuška.

Aktuálně promýšlím sanaci jednoho javoru, když mi bylo 5, asi jej zranil blesk a on to vyřešil dvěma nádory. Co předškoláka mne děsila ta temnota černé díry a ta divná hmota, co se to pokoušela zavalit. Nepovedlo se, dutina hnije, zvetšuje se, koruna hrozí rozlomením. V pralese budiž, ale poslední dva javory vysazené u cesty co stromořadí 1840 ? To je výzva pro civilizaci, kulturu, péči, zásah.

Nechci knihy pálit, dnes ke knize má každá zpovědníka, co mu ukáže, proč je co zneklidňuje a co s tím. Snad tedy i Vatikán potřebuje kaplany k jednotce, nejlépe co prošli afganistánem, iráqem a už nemusí moc mluvit, natož psát.