Vydání: 2020/16 Není čas na sobectví, 14.4.2020, Autor: Pavel Sršeň

Příloha: Diecézní zpravodajství - Královehradecká diecéze

Celoživotním tématem biskupa Karla Otčenáška, který od papeže Jana Pavla II. obdržel osobní titul arcibiskup, bylo svatodušní spřátelování, jehož základními kameny jsou podle Otčenáška přátelství, vzájemnost, soucit, nezištnost a naděje – pět ingrediencí tvořících základ léku pro nemocný svět symbolicky odpovídá pěti ranám Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Karel Otčenášek ve chvíli, kdy byl jmenován biskupem svatodušní katedrály, to přijal jako svůj životní program.
Svatodušní spřátelování
Se svou myšlenkou o svatodušním spřátelování byl prý královéhradecký biskup někdy až neodbytný. Sám k tomu říkával: „Jako chlapec jsem doma mnohokrát pozoroval maminku při praní prádla. Pro jeho bělení se tenkrát používala šmolka. Prášek modré barvy způsoboval bělost. Ta drobounká zrníčka pracovala ze všech sil, aby zlepšila kvalitu svého prostředí. A tak i jednotlivé členy církve by vědomí stále nabízené pomoci Ducha Svatého a také to, že máme úžasnou základnu v Nejsvětější Trojici, mělo vést k dynamizaci církve, k evangelizaci, k apoštolátu, ke změně prostředí. Jsem přesvědčen, že univerzální svatodušní spřátelování je opravdu lék na všechny bolesti světa. A pro křesťany je takovým léčivým penicilinem eucharistie.“
Pro současného diecézního biskupa Jana Vokála byla osobnost Karla Otčenáška také důležitým mezníkem v jeho životě a povolání. Arcibiskup Otčenášek zemřel několik dní poté, co Jan Vokál jako nový v Římě vysvěcený biskup přijel do Hradce Králové. A právě arcibiskup Otčenášek byl prvním, koho 25. diecézní biskup Jan Vokál pohřbíval. „Moje vzpomínky na něho jsou však o desítky let starší a předcházejí mé emigraci i kněžskému svěcení. V létě jsem jako student jezdíval spolu s dalšími mladými lidmi do severočeské farnosti Trmice, kam byl pan biskup odsunut, aby nebyl v kontaktu s mnoha věřícími ani s královéhradeckou diecézí. Říkával tehdy, že kněz musí slavit každou jednotlivou bohoslužbu, jako by byla jeho první i poslední. My, kteří jsme mu ministrovali, jsme cítili, že to není jen rčení, ale že eucharistií skutečně žije. I toto hluboce duchovní prostředí velmi ovlivnilo mou cestu ke kněžství,“ vzpomíná biskup Vokál.
Jako Havel a Tomášek
Když se v roce 1990 ujal biskup Karel Otčenášek vedení královéhradecké diecéze, musel se zákonitě potkat i s prvním polistopadovým primátorem Hradce Králové, jímž byl tenkrát zvolen Martin Dvořák: „Přiznávám se, že mi tuze lichotilo, když mi kdysi na samém počátku naší hradecké spolupráce biskup Karel špitl, že my dva máme být pro Hradec tím, čím pro celou zemi v té době byli Václav Havel a kardinál Tomášek. Byl opravdovou trestí laskavosti a pochopení. Nevnucoval mi víru v Boha, ba naopak projevil pochopení pro můj postoj, že přeci nemusím každou neděli klečet v kostele, abych pochopil, že existuje cosi, co absolutně přesahuje mé fyzické bytí na tomto světě,“ říká dnešní velvyslanec ČR v Kuvajtu. „Bral jsem to tenkrát tak, že ta velká míra tolerance a pochopení pro nás hříšné je především důsledkem jeho vlastního životního příběhu, který mu po velkou část života odepřel biskupskou službu, pro niž byl dávno vysvěcen, ale namísto kostelů a katedrál sloužil Bohu v celách komunistických kriminálů či v provozní hale mlékárny v Opočně. Dnes s odstupem času se mi zdá, že pan biskup byl hlavně a především výjimečně dobrým člověkem, jakých se rodí opravdu málo,“ dodává Martin Dvořák.
Vzhledem k současné koronavirové pandemii nebylo zatím možné s veřejností oslavit výročí arcibiskupa Otčenáška. Až pandemie skončí, bude dost příležitostí připomenout si jeho osobnost i s veřejností. Prozatím město Hradec Králové odsouhlasilo, aby jižní terasy Velkého náměstí nesly jméno Karla Otčenáška.