Sprejeři a Igor Korpaczewski

Vydání: 2008/21 O důležitých životních okamžicích, 20.5.2008, Autor: Václav Sokol

Příloha: Perspektivy

Málokdy máme pochopení pro mladíky, kteří barvami ve sprejích malují na zdi těžko pochopitelné klikyháky. Často jde o názvy hudebních skupin, někdy o drzé vandalství. Ale „sprejeři“ jsou, tak jako ostatní lidé, velmi různí. Na předměstích, hlavně okolo dopravních cest, vznikají na rozlehlých betonových plochách místa pro seberealizaci, ale i pro oslovení druhých – rodí se tu prostor pro umění: v Praze okolo mostu pod Barrandovem a v sousedství dráhy ke Smíchovskému nádraží. Díla jednotlivých psavců, umělců, na sebe těsně navazují a tvoří pestrobarevný celek. Někdo umí více, jiný dobře využije konkrétního místa, ale je to umění živé, vznikající z vnitřní potřeby, nikdo nezaplatí malířům – ti naopak musí spěchat, aby nebyli přistiženi. Spěch patří k současnému životu a malba gesty se ostatně ani nedá dělat pomalu. Před Smíchovem, proti lihovaru stojí mezi kolejemi dvoupatrová tovární budova ve stylu rakouského železničního empíru. Neslouží už původnímu účelu, na zelenavě natřené fasádě visí na hácích dvě červená auta z plastu jako dobytčata na jatkách. Dílo Davida Černého, který kdysi růžovou barvou znectil pomník ruského tanku, značí, že v objektu je galerie současného umění. Vstoupíme a vidíme instalaci velkých obrazů, namalovaných na zdi. Jsou malovány podobnými gesty jako malují sprejeři na pilířích blízkého mostu, ale rozdíl je výrazný. Jde o malbu dovednou a kultivovanou, malíř umí kreslit i malovat, cítí barvu a „sedí mu“ velké formáty, které se hodí do drsně neuhlazených továrních prostor. Autorem je Igor Korpaczewski, asistent profesora Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze. Divák brzy poznává, že výstava o něčem mluví a svědčí, a i když čtení není snadné, vtahuje do děje i problému. Několika velkým místnostem dominují části figur: pod nápisem WAKE UP! (probuďte se!) spí muž, vedle letí tryskáč, v sousední místnosti plačící dívka v živých barvách s nalepenou polystyrénovou slzou. V dalším sále hlava modlícího se letce a obraz atomového výbuchu, v tmavém koutě zaparkovaná dodávka, na černé stěně promítané video nejasného úběžníku někam nahoru. U nás jde o galerii neobvyklou, ale živost a nemuzeálnost umění rozhodně svědčí. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay