Sportovní, nebo politické hry?
Vydání: 2016/33 Olympiáda pod Ježíšovou náručí, 9.8.2016, Autor: Jiří Prinz
Více než 10 tisíc sportovců z celého světa od minulého týdne bojuje v brazilském Riu de Janeiru o cenné kovy z XXXI. olympijských her.
Českou vlajku nesl na slavnostním zahájení olympijských her v Riu judista Lukáš Krpálek. Snímek ČTK
Pod sochou Krista Vykupitele, hlavního symbolu města, mohou až do 21. srpna sportovní fanoušci sledovat na 33 sportovištích své idoly. Olympijské hry jsou všeobecně považovány za vrchol sportovního snažení, takže zájem o ně je mezi milovníky sportu tradičně vysoký: pořadatelé pro ně vytiskli na 7,5 milionu vstupenek.
Olympiáda však není – a nebyla – čistě sportovní událostí. Vždy byla promíchána s politikou i náboženstvím. A to od svých počátků ve starověkém Řecku, kdy se hry konaly na počest Dia olympského.
Právě pohanský charakter starověkých olympiád vadil rodícímu se křesťanství. Nepřekvapí proto, že to byl zrovna křesťanský císař Teodosius I., kdo ve 4. století s olympijskými hrami na dlouhá staletí skoncoval.
Dnes je situace jiná. Křesťané dávno olympijskou myšlenku přijali za svou a sami se na chodu her aktivně podílejí. Běžnou součástí olympiád tak jsou mimo jiné i ekumenicky laděné bohoslužby pro sportovce přímo v dějišti her. Nikdo se také nepozastavuje nad tím, že součástí olympijských výprav jednotlivých zemí jsou i kaplani, kteří přímo na místě nabízí sportovcům duchovní služby. Před čtyřmi lety v Londýně měla takového kaplana premiérově i Česká republika a chybět nebude ani letos.
Olympiáda a politika
Rozhodli jsme se zaměřit pozornost nyní také na politický rozměr olympijských her. Shodou okolností je tomu letos přesně 80 let, co v Berlíně proběhla olympiáda, po níž si už ani ten největší snílek nemohl myslet, že sport nemá s politikou nic společného. Svět tehdy dostatečně nenahlédl, že pro Hitlera jsou olympijské hry pouze skvělou příležitostí k politické propagandě, kterou také bezezbytku využil.
Propojení politiky a sportu trvá dodnes. Letošní olympiáda v tom není výjimkou. Snad nejlépe to ilustruje příběh ruských atletů, kteří byli z olympijských her diskvalifikováni poté, co se provalil skandál se státem řízeným dopingem v jejich zemi. Byli to ruští politici, kdo se (vedle sportovců samých) rozčiloval nad verdiktem nejvíce.
Nebo jiný příklad: poprvé v historii bude během olympiády startovat i tým složený ze sportovců, kteří uprchli před válkou ve své vlasti. Tzv. uprchlický tým tvoří deset sportovců ze Sýrie, Jižního Súdánu a Konga, kteří se v Riu představí v běžeckých disciplínách, judu či plavání. Mezinárodní olympijský výbor uvolnil na jejich přípravu 48 milionů korun. I takovým způsobem se může promítat politika do olympijských her.
O řadě těchto témat se čtenář více dočte na následující dvoustraně.
