26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Spolupráce s StB a její aktuální důsledky

8. 9. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/7 Jak vést děti k víře, 8.9.2004, Autor: Vojtěch Novotný

K PROBLÉMU VYROVNÁNÍ SE S MINULOSTÍ
Vedení Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze bylo nuceno zabývat se otázkou, jak se stavět k členovi akademické obce, který za komunismu spolupracoval s StB. Opět se tak otevřelo téma, které v církvi a ve společnosti ani zdaleka není vyřešeno: nebyli a nejsme jen 'mučedníci', ale i 'pronásledovatelé'. Oficiální seznamy spolupracovníků StB i nově objevované doklady vypovídají o tom, že se mnoho křesťanů všech stavů podílelo na zlých činech bývalého režimu. Víme to nebo se to dozvídáme jeden o druhém, a minulost nás proto nepřestává stíhat; i nadále prostupuje a utváří naše jednání a vztahy.


Fakulta svůj postoj formulovala v tiskovém prohlášení, jehož třetí bod zněl: 'KTF UK zastává názor, že ten, kdo se prokazatelně kompromitoval spoluprací s bývalým režimem, např. spoluprací s StB, a s tímto faktem se nevypořádal, postrádá mravní kvalifikaci pro výuku teologie.' Tento etický soud překračuje konkrétní situaci akademické instituce. Vychází z toho, že ke kompromitaci s bývalým režimem dochází tam, kde se někdo vědomě a svobodně podílel na objektivně zlých cílech a skutcích tohoto režimu a svým jednáním poškozoval své bližní i autentické zájmy církve. Samo zanesení do svazků StB ještě není dostatečným důkazem věcnosti pochybení a nelze z něj vyvozovat dalekosáhlé závěry; důležitá je průkaznost kompromitace. Tam, kde je kolaborace zřejmá, lze mít na paměti, že lidská svoboda je v zásadě zevně neporušitelná a případný vnější tlak nikdy nemůže spolupracovníka StB nebo člena PiT zcela zbavit zodpovědnosti za jeho skutky; má pouze vliv na posouzení závažnosti daného jednání z hlediska jeho motivace.

MINULOST A PŘÍTOMNOST
Již z toho všeho plyne, že mravní posouzení spolupráce s StB vyžaduje velkou obezřetnost v přihlížení ke konkrétním okolnostem a nemělo by se zvrhnout v paušální soud.

Ještě komplikovanější je ale otázka, jaký etický úsudek si lze dnes učinit o osobě, jež se kdysi takto provinila, a jaké praktické důsledky z toho mohou být vyvozovány. Posuzovat lze především konkrétní jednání; o jednající osobě můžeme jen obtížně říci, že je dobrá, nebo špatná - ve všech lidech se přece dobro i zlo mísí, byť v různých poměrech. Navíc něco, co jsme konali dříve, již dnes konat a schvalovat nemusíme. Právě proto je důležité zkoumat, jak se ten, kdo se kdysi provinil spoluprací s bývalým režimem, ke svému poklesku staví ve chvíli, kdy jeho někdejší jednání může mít vliv na jeho současné postavení. Tážeme se, zda člověk, který se takto provinil, je nyní eticky oprávněn zastávat to či ono místo ve společnosti, v církvi, na pracovišti apod.

Lustrační zákon, dokud trvá, aktuální postoj dotyčného vůbec nezohledňuje a vyvozuje z minulosti pro přítomnost důsledky bez ohledu na možnost pokání a obrácení. U některých funkcí je to přinejmenším prozíravé: vždyť důvody slabosti v minulosti mohou být stále platné nebo obnovitelné (někdo může být pro jinou svou slabost nadále vydírán apod.). Je také pravda, že tam, kde se jedná o funkci - společenskou i církevní - vyžadující jistou příkladnost a čestnost, by vina minulosti byla neustálou překážkou. U řady jiných postavení ale tyto důvody neplatí, nebo ne tak vyhraněně. Jestliže se dotyčný od svých skutků upřímně odvrací a jestliže zde nejsou jiné důvody, které by jej mravně trvale poškozovaly či ohrožovaly, pak není důvod, proč by měl být a priori vylučován. Zde se můžeme pokojně opírat o odpuštění - se vší jeho náročností.

OBRÁCENÍ JE MOŽNÉ
V tomto ohledu by křesťané ve společnosti, která je eticky spíše bezradná, mohli jít příkladem. Jim přece není vědomí hříšnosti cizí; vědí také, že spolupráce s StB se z mravního hlediska podstatně neliší od jiného vážného zlého skutku, kterým bylo ublíženo lidem a kterým došla úhony Boží církev, a že není důvod, aby právě tito viníci byli souzeni jinak než ostatní. Ba co více: vědí, že každý - jakýkoli - hřích má stejnou míru: smrt Ježíše Krista a že pro každý hřích je zde stejná míra odpuštění: povýšení Ježíše Krista. Vědí, že obrácení je možné; že konkrétní vyznání vlastní viny se může a nemusí dít před celým shromážděním, ale vždy před Bohem, církví a poškozeným. A že pokání může mít velmi rozličné formy - může jím být právě tak odchod z nějaké funkce jako její zastávání s velkou pokorou, třeba s pokorou veřejně známého hříšníka.

VYSTAVIT SE PRAVDĚ
Jiná je ale situace tam, kde dotyčný není ochoten své jednání objektivně posoudit a vyvodit z něj příslušné důsledky (a takových je v církvi stále ještě mnoho). On totiž své zlé činy minulosti neopustil, a tak mají aktuální platnost, z níž lze vyvozovat praktické důsledky. Jeho viny stále ještě trvají a on i nadále ubližuje těm, jimž ublížil dříve - konkrétním lidem a celé církvi. Žije ve lži a ta zevnitř vyprazdňuje jeho slova i skutky. Klame Boha, sebe i ostatní. Právě proto není schopen 'dnes' podávat věrohodné křesťanské svědectví a z jeho bývalých vin lze vyvozovat aktuální důsledky. Církev se od takového člověka nemá právo štítivě či zuřivě odtahovat, ale může od něj chtít, aby v jejím jménu nevykonával tu či onu službu. Na KTF UK či v nějakém církevním úřadě je takový stav o to závažnější, že zde dotyčný předkládá druhým Boží slovo. Jistě, nikdo není schopen zcela dostávat jeho nárokům. Mravní kvalifikací pro výuku teologie a pro hlásání Božího slova není 'bezúhonnost' toho, kdo nikdy nepadl, nýbrž pokora hříšníka, který se důsledně - a je-li třeba i veřejně - obrací k Božímu milosrdenství.

Církev 'od biskupů až po poslední věřící laiky' (sv. Augustin) má velmi zapotřebí, aby se důsledně vystavila této pravdě, která osvobozuje. Spolupráce s StB ji i nadále tíží všude tam, kde nedošlo k vyznání hříchů a k pokání. Je to hnisající rána v onom Těle, jímž církev je. A totéž platí i o všech ostatních chybách.

VOJTĚCH NOVOTNÝ, proděkan KTF UK

Katolická teologická fakulta v Praze a celá místní církev dodnes řeší problémy s minulostí.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou