26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Spiritualita podnikatelů

26. 4. 2016

|
Tisk
|

Nikoho dnes už nepřekvapí, spojíme-li podnikání s etikou a mravností. Tento vztah již zakořenil ve studijních programech škol a fakult a společenská odpovědnost firem je součástí jejich identity a mnohdy i dílem jejich úspěchu. Ani otázka na vztah podnikatelů k náboženství není nijak „mimo“ a je velmi aktuální – jak ukazují četné případy byznysmenů hledajících i (znovu)nacházejících víru.

Vydání: 2016/18 Sekretářem ČBK Stanislav Přibyl, 26.4.2016, Autor: Jakub Jinek

Příloha: Perspektivy 18


Pro církev je pak tato otázka aktuální dvojnásob – nejenže musí v situaci nově nabyté hospodářské samostatnosti obstát v kontaktu s podnikatelským prostředím, ale vyvstává pro ni také úkol, který úzce souvisí s jejím vlastním posláním. Totiž dobře poznat, s jakými lidmi se zde setkává, kde se berou a co znamenají jejich duchovní aspirace a potřeby.
Duch kapitalismu
K problému podnikatelské spirituality se lze přiblížit z několika různých směrů. Dnešnímu myšlení je nejbližší pohled sociologický, který se ptá, jaký vliv mají náboženské hodnoty na sféru hospodářství a podnikání. Klasickou se zde stala teze Maxe Webera předložená již před více než sto lety (1905) v práci Protestantská etika a duch kapitalismu. Weber si všiml souvislosti mezi vysokou ekonomickou výkonností a protestantským vyznáním v některých zemích. Vyvodil z ní, že právě určité konfesně pojaté nauky, zejména kalvinistické, ovlivňují ekonomické jednání a motivaci lidí. Ochota k tvrdé práci a odkládání spotřeby byla spojována s naukou o milosti a předurčení, podle níž může být obchodní úspěch chápán jako znak Boží milosti a vyvolení ke spáse. Proto lze hovořit o určitém „duchu“, z něhož se zrodil moderní kapitalismus a do něhož patří v podnikatelském slovníku dnes už zavedené pojmy jako povolání (původně ke spáse), píle, uměřenost a maximalizace (naděje na spásu).
Přestože byla Weberova teorie v jednotlivostech silně kritizována, její jádro, totiž vzájemný vztah náboženských hodnot a ekonomického jednání, se dodnes přijímá a je pro nás samozřejmým vodítkem třeba pro pochopení hospodářských výkonů kulturně a nábožensky odlišných zemí (např. buddhistických či šintoistických).
Touha po cti
Náboženství má rovněž – a to je druhý aspekt tohoto tématu – svůj obchodní potenciál. Často slýcháme, že nejlepším podnikáním ve Spojených státech je založit si církev. Zkušenost, kterou tento výrok vyjadřuje, je však obecnější. Náboženský život je fakticky spojen s potřebou určitých výrobků a služeb – jmenovat zde můžeme výrobu a prodej liturgických potřeb (nebo třeba košer potravin), nakladatelství a prodejny náboženské literatury či cestovní kanceláře specializované na duchovní turistiku. Zde můžeme vidět, že vztah církve a podnikání nemusí být vztahem dvou různých světů – v uvedených oblastech totiž podnikají v drtivé většině právě příslušníci dané náboženské komunity. A právě jejich náboženská identita nastoluje klíčový problém: jaká má být vlastně motivace náboženského podnikatele?
Podnikání v pravém slova smyslu se zrodilo až s kapitalismem. Jeho základní motivací je maximalizace zisku. Tento princip je ovšem často zjevně v rozporu s požadavky náboženství – alespoň pokud tyto požadavky nepřizpůsobujeme obchodním zájmům, jak k tomu docházelo u některých vyznání.
Lze opáčit, že podnikání je především služba, a že tudíž zisk z ní má být přiměřený a má být kompenzací za vykonanou službu. Tato odpověď je však nedostatečná, neboť zavírá oči před jádrem problému – podnikatelem se člověk nestává proto, aby získával spravedlivou odměnu, ale z přirozených motivů, které souvisejí s touhou vyniknout neboli s touhou po cti. A právě zisk je tím typickým novověkým vynálezem, jak této cti, v dřívějších dobách obvykle spojené s válčením, mírumilovně dosáhnout.
Jak správně nabízet kýč?
A tak stojí křesťanští podnikatelé před obtížnými otázkami typu: Je správné nabízet vše, co lidé žádají, třebaže jde o zjevný kýč? Lze minimalizovat náklady přenesením výroby např. do Číny? Je vhodné využívat neekonomické, náboženské motivace zaměstnanců k maximalizaci zisku? Je správné podněcovat touhu lidí po cestování přes všechna ekologická a koneckonců i bezpečnostní rizika? Tyto otázky jsou naléhavé právě vzhledem k náboženské identitě jak poskytovatelů, tak zákazníků – a z mnohých rozhovorů s křesťanskými podnikateli lze získat dojem, že řadu z nich trápí. Jisté je, že by při jejich řešení neměli zůstat sami.
Stojí za to připomenout, že podobné dilema se neomezuje jen na podnikatele, ale týká se i zaměstnanců. Příliš silně projevovaná osobní víra může být na jedné straně překážkou výkonu jakéhokoli zaměstnání, protože bude vnímána jako příliš subjektivní a vůči okolí nešetrná, na druhé straně naprosté vynulování náboženské identity a soustředění se pouze na věcně-technickou stránku povolání může vést k náboženskému odcizení, vyprahlosti duše. Toto dilema dnes berou vážně právě podnikatelé ve vztahu ke svým zaměstnancům. Zahrnutí ohledu na jejich spirituální potřeby, interaktivní snaha o spojení osobních a pracovních aspektů, to vše se stalo součástí dobrého řízení organizací.
Zatímco ohled na duchovní potřeby zaměstnanců je již součástí podnikatelské etiky, ohled na stejné potřeby podnikatelů představuje dodnes významný požadavek a široké pole působnosti pro církev.
Ježíš se nevěnoval jen slabým
Tím se dostáváme k misijnímu aspektu celého problému. Lze pozorovat, že vysoce postavení a dosud nábožensky neutrální podnikatelé už delší dobu projevují zvýšený zájem o celospolečenské, kulturní, etické a právě i duchovní otázky. Je nanejvýš žádoucí, aby tito lidé při svém hledání nebyli ponecháni jen sami sobě. Církev samozřejmě nesmí jednat naivně a musí vidět i příslušná rizika. Faktem je, že řada podnikatelů nově „objevila“ náboženství z čistě účelových důvodů – ať už pro očištění své pošramocené pověsti, zvýšení vlastního statusu nebo zkrátka pro zdokonalení svého obchodního portfolia, k němuž patří také určité ušlechtilé zájmy. Tyto motivy by církev měla být schopna odfiltrovat, aniž by však ztratila ze zřetele povinnost evangelizace. Přesný návod v obecné rovině samozřejmě dát nelze. Můžeme pouze naznačit, kde jsou dosud rezervy.
V první řadě je třeba si přiznat, že pohled duchovně orientovaných osob (ať už duchovních nebo intelektuálně zaměřených laiků) je zde do značné míry ovlivněn jejich formací, která byla vzdálená „světským“ povoláním. Sféru podnikání pak často vnímají jako ohrožení – v podobě neřestí globálního kapitalismu či jako ekologickou hrozbu. Nedostatečné je ale i chápání podnikání jako pouhého nástroje, který lze využívat pro duchovní cíle.
Druhá obtíž spočívá v tom, že podnikání je sféra krajně určená normami chování (např. oblékání, etikety), statusovou sebeidentifikací a sebestylizací do polohy úspěšného, výkonného a šťastného jedince. Zde je třeba si připomínat, že máme stále co do činění se slabými lidmi. Církev tradičně umí nakládat s nemocnými, vězni, bezdomovci, umírajícími atd., ale pastorace podnikatelů je z hlediska oné silové sebestylizace obtížnější – ano, je natolik obtížná, nakolik je nejlepším předpokladem obrácení vědomí a přiznání vlastní slabosti. Ježíš sice věnoval zvláštní péči právě uvedeným skupinám slabých, ale nestranil se ani silných, přičemž ukazoval, že v jejich případě je třeba nejprve otřást jejich sebevědomím. Bohatý mladík od Ježíše sice odešel, ale to, že odešel zarmoucen, je jasným znakem počínajícího obrácení. Snaha o spásu tak může být přítomna i v (adresné) kritice mocných a úspěšných.
Nejen zisk, ale i zodpovědnost
Toto poznání však není ještě celou pravdou. Je třeba přijmout, že i samotnou církev může tato spolupráce obohatit. Podnikatelská sféra je totiž mnohem pestřejší a bohatší, než se zprvu při pohledu zvenčí může zdát – bohatší subtilními způsoby komunikace, komplexními vztahy, emocemi a motivacemi. Ekonomie není jen maximalizací zisku, ale rovněž správou složitých vztahů ve společenství s ohledem na přirozené potřeby jeho členů – toto klasické pojetí z dnešního podnikání dosud zcela nezmizelo a umožňuje nám vidět jeho lidský aspekt.
Druhým inspirativním prvkem je ochota převzít zodpovědnost. Majetek nejsou jen peníze, ale v posledku prostředky k životu – a ty mají v rukou právě podnikatelé, jejichž úkolem (a nikoli úkolem anonymního trhu) je jejich obtížné rozdělování. Na podnikatelích tak leží velká zodpovědnost za živobytí lidí. Snad právě v tom, tedy ve vědomí komplexnosti svého úkolu, tkví jejich nejopravdovější ambice (do značné míry oprávněná) stát na společenském vrcholu.
Pastorační úkol církve směrem k podnikatelům zde získává duchovní rozměr. I v podnikání jde přece o starost o osoby a jejich řízení při neustálém rozlišování jejich schopností a potřeb. Zde se proto otevírá příležitost pro speciální pastoraci, která by zušlechťovala motivace a ambice podnikatelů a ukazovala jim, že jejich nejvyšší aspirací by měla být spolupráce s Bohem na jeho věčném plánu.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou