Vydání: 2018/37 Rok pomáhali. Jak je to změnilo?, 11.9.2018, Autor: Tomáš Kutil

Příloha: Perspektivy 37

Všichni jsou pro mě zajímaví – od Jorge Luise Borgese přes Doma Samuela až po Marka Váchu. Proto jsem je vybral. Spíš bych upozornil na to, že vedle literárních ukázek přináší publikace i autorské texty psané přímo pro kalendář. Letos je to třeba hned 12 ohlédnutí P. Ladislava Heryána za 12 lidmi, kteří ho v životě zásadně ovlivnili – a zároveň se zde odkrývá jeho životní příběh. Někdy vám autorova upřímnost bere dech, jindy hřeje u srdce, pokaždé ale něco podstatného sděluje.
Jiný salesián, Zdeněk Jančařík, se zase kritickým okem ohlédne za životem a dílem nejslavnějšího českého spisovatele současnosti Milana Kundery, který příští rok oslaví devadesátiny. Miloš Doležal přispěl do kalendáře svými novými básněmi a novénou k P. Josefu Toufarovi, kterou sepsal spolu s řeholní sestrou Marií Judit OCD. Na dětství v časech komunismu vzpomíná v úsměvných i vážných příbězích Marie Knotková. Těch autorských textů je ale mnohem víc.
Je to liturgická doba či různá výročí, které dávají rámec celému kalendáři, ale pak jsou zde i jiné spojitosti. Třeba povídku zmíněného argentinského spisovatele Borgese doplňuje text o tom, jak byl tento slavný autor jednou hostem v hodině literatury jistého učitele Jorge Bergoglia, budoucího papeže Františka, a co z toho vzešlo. Anebo celým kalendářem prostupují zamyšlení známých osobností nad skvělými fotografiemi Josefa Vrážela – ať už je to Max Kašparů, biskup Tomáš Holub, Jiří Lábus, Jiří Suchý či Martin Veselovský. 12 rad proti různým strachům dnešní doby na každý měsíc nabízí zase P. Stanislav Přibyl a na jiném místě kalendáře ho doplňuje americký profesor Timothy Snyder dvaceti radami, jak se vyhnout kolapsu demokracie a morálky. Pestré čtení tedy může mít i svou vnitřní provázanost.
Vedle zmíněného Kundery je to třeba opat Vít Tajovský, kardinál Tomáš Špidlík, spisovatelé Věroslav Mertl, Sándor Márai či Gustaw Herling-Grudziński, mučedník komunismu Bohuslav Burian či pozapomenutý kněz a literát Alois Lang. Na všechny kalendář pamatuje zajímavými texty – přímo od nich nebo o nich. Třeba vzpomínky ošetřovatelky na poslední týdny života želivského opata Tajovského jsou velmi silné a autentické. A když už jsme u věcí posledních, nemohu nezmínit ukázku z připravovaného knižního rozhovoru se zakladatelkou hospicového díla u nás Marií Svatošovou, který pořídil bývalý redaktor KT a nynější ředitel nakladatelství Kalich Aleš Palán.
Petra znám už dobrých 25 let, ale on je natolik skromný a tichý, že se nikam nedere, a dokonce dodnes neměl ani samostatnou výstavu. Vlastně se stydím, že až letos mě napadlo ho oslovit. Zdráhal se, hlavně když jsem mu sdělil, že by bylo dobré s ním přinést i rozhovor. „Co já mohu lidem říct?“ pochyboval. Naprosto zbytečně. Schválně jsem o kousek dál otiskl rozhovor s francouzským historikem umění a bývalým ředitelem Picassova muzea v Paříži Jeanem Clairem. Oba docházejí ke stejným závěrům ohledně poctivosti v umění, ale každý k nim došel svou cestou. A Petr Škorpík je zase úplně jiný výtvarník než ti předchozí, které kalendář představil.
Stejně. Petr Škorpík Vysočinu důvěrně zná, je s ní téměř srostlý. Třeba těch jedenáct černobílých kreseb, které si přímo řekly o to, aby měly prostor dvoustran, patří k jeho úplným začátkům, kdy ještě studoval malířství u Josefa Bulanta. Už tam vidíte jeho řemeslnou poctivost. Petr na svých kresbách a obrazech navíc zachycuje místa, která nenávratně mizí. Je to jakýsi kronikář Vysočiny. V současné době ho ale více než krajinomalba uchvacuje pašijový příběh. Znovu a znovu se snaží zachytit jeden z největších omylů lidských dějin, kdy má dav rozhodnout, komu dát přednost – zda Ježíšovi, nebo Barabášovi. A ten dav je podle Petra i dnes pořád stejný. Může chodit dokonce do kostela, ale přitom být slepý a hluchý, neschopný rozlišovat skutečné hodnoty.
Je pravda, že mnohé čtecí kalendáře, dříve tak populární, už zanikly. Cyrilometodějský kalendář je možná jeden z posledních tohoto druhu. Ale tisíce prodaných kusů každý rok z něj činí na české poměry bestseller. Podařilo se mu totiž oslovit nové generace čtenářů – a to nejen výběrem autorů, ale i typem četby. Jde většinou o kratší poutavé texty, vhodné pro tuto rychlou dobu. Letos jsme vyšli vstříc i starším čtenářům tím, že jsme trochu zvětšili písmo.