Špatný katolík v éře demokratůry

Vydání: 2006/22 Financování cirkve, 30.5.2006, Autor: Aleš Palán

Knihu je možno vnímat jako literární obdobu časosběrného dokumentu, který danou osobnost sleduje po mnoho let. Také Kryl prochází rozporuplným vývojem. Jednou z mála konstant jeho života zůstává víra. „Odmalička jsem katolík. Víru neměním, neboť člověk může věřit jen jednou,“ tvrdí v době, kdy se jeho Bratříček stal hymnou odporu proti vpádu sovětských tanků. Postupem času se však i jeho víra stává pokornější. V polovině osmdesátých let říká, že je ochoten „sklopit uši jen před Pánem Bohem“. O sedm let později pak přiznává: „Jsem katolík. A jako mnohý katolík a mnohý křesťan – špatný katolík.“

„UKRADENÁ“ REVOLUCE
Podstatnější část rozhovorů však tvoří reflexe politické – z mluvčího národa a trubadúra exilu („Do Československa se vrátím ve chvíli, kdy předposlední bolševik vyloučí posledního z partaje a umře.“) se Kryl přetaví do role kontroverzního politického komentátora, který dává rozhovory i Rudému Právu. Už v listopadu 1989 varuje před možností „ukradení“ revoluce, a když studenti přestanou stávkovat, pokládá to za chybu. Začíná razit termín demokratůra. Jeho názory rozhodně nejsou konzistentní – nejdříve obdivuje Jiřího Dienstbiera, vzápětí na něm nenechá nit suchou. Kritizuje komunisty, ale mávnutím ruky odbývá fakt, že na jejich mítincích zní jeho skladby. Krylova osobní zmatenost probleskuje v rozhovoru pro slovenský Smer, kdy přiznává, že sám volil poněkud obskurní moravistické hnutí.
Tam, kde Kryl selhává jako politický glosátor, poctivě plní svou bytostnou roli muže, který jako první varuje a zpochybňuje. V několika rozhovorech z devadesátých let musí svou kritickou pozici dokonce a priori obhajovat! Podle novinářky ze Zdravotnických novin totiž svou „přijedovatělou slinou nahrává na smeč“ starým strukturám. (Knihu je v tomto kontextu možno číst i jako dokument o vývoji české žurnalistiky, o její slávě i bídě – té zejména!)
Kryl umírá v roce 1994 tak trochu s cejchem člověka, který z Bavorska „přijede, všechny pozuráží a zase vypadne“. Za příznačný lze pokládat fakt, že závěrečná věta jeho posledního rozhovoru se zamýšlí nad křesťanskými kořeny Evropy. Pro Krylovy příznivce může být výzvou i jeho vyjádření z roku 1989, kdy mu zemřela matka: „Maminka jezdí (po koncertech) se mnou. Já jsem křesťan, a tak to vím.“ Každá doba potřebuje někoho, kdo bude zdvíhat varovný prst. V tomto smyslu s námi Karel Kryl zůstává a tato kniha to důrazně - po krylovsku - připomíná.
Karel Kryl: Rozhovory (Torst 2006)


Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 39 22. – 28. září 2020

Křesťanské symboly v politice

Symboly jsou pro lidskou povahu důležité, ale u každého z nich musíme mít neustále na paměti, že je pouze pomůckou k pochopení něčeho většího a hlubšího.

celý článek


Libanon: zachováváme si naději

Osm týdnů po masivním výbuchu, který zdemoloval libanonskou metropoli Bejrút a připravil statisíce lidí o přístřeší, do země stále míří mezinárodní pomoc. Místní…

celý článek


Přinuceni k útěku jako Ježíš

V naší době se miliony rodin nacházejí v bezútěšné situaci podobné té, jakou zakoušela Svatá rodina na útěku do Egypta. Upozorňuje na to papež František ve svém poselství…

celý článek


Katolický týdeník mění distributora novin

KT bude od příštího vydání do schránek čtenářů doručovat prostřednictvím své sítě společnost PNS - nikoliv Česká pošta, jak tomu bylo dosud. Správa předplatitelského…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay