26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Slovenská koruna byla 'nejkřesťanštější' měna

24. 2. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/9 Různé tváře pouště, 24.2.2009, Autor: Matúš Demko

Od nového roku se na Slovensku udála významná změna – naši východní sousedé už neplatí slovenskou korunou, ale eurem. O nové měně i finanční krizi si povídáme s bývalým viceguvernérem Národní banky Slovenska Mariánem Tkáčem, který nyní působí jako vedoucí archivu NBS.

Bude euro pro Slovensko přínosem?

Nepatřil jsem mezi stoupence urychleného zavedení eura, což mělo i ten důvod, že jsem byl při zrodu slovenské koruny, nicméně v přínos eura věřím. Slovenská koruna odešla do dějin s nejlepším kurzem vůči euru, jakého bylo zřejmě možno dosáhnout. Zanikla tedy ne proto, že byla slabá, ale právě naopak. Maastrichtská kritéria jsme splnili rekordně rychle a směnný kurz koruny vůči euru se zlepšoval dvakrát. Všichni – tedy možná jen my starší – si pamatujeme, jakým outsiderem mezi našimi sousedy byla slovenská měna před patnácti lety. A najednou se stal jeden z typicky slovenských zázraků.

Co Slovensko eurem získalo?

Jednu z nejsilnějších měn světa, jakýsi plášť, který ho může uchránit před hromy a blesky nestability. Mimochodem, na tom „plášti“ se právě díky Slovensku ocitl i dvojkříž. Obrazně řečeno, přišli jsme o Madonu, ale Evropě jsme nabídli vítězný symbol jejího Syna: euromincemi se slovenským dvojkřížem můžeme platit i v Paříži a v Londýně. Dosud se ukazuje, že jsme euro přijali v nejlepší možnou chvíli.

Co může Slovensko přijetím eura ztratit?

Euro už opravdu nedokáže „vykolejit“ nějaký spekulant, kurzová nestabilita nám již nehrozí, zato nemožnost reagovat na potřeby slovenské ekonomiky kurzem měny je právě největší „euroztrátou“. Našemu státu zůstal už jen jediný nástroj, jímž může ovlivňovat míru inflace, a tím je státní rozpočet. Přitom i fiskální politika je v eurozóně limitována rozsahem rozpočtového schodku, který nesmí překročit tři procenta hrubého domácího produktu.

Už se stihly objevit prognózy, že euro zanikne do deseti let. Co si o tom myslíte?

Nejsem prognostik, avšak poučený z dějin řeknu: všechno je možné. Dnes nevidíme příznaky slabosti eura, dnes se především obnažují slabosti klasického liberálního kapitalismu, oné pověstné volné ruky trhu. Ukazuje se bezpodmínečná potřeba regulačních zásahů státu, neboť lidská chamtivost nezná meze.

Doporučil byste Česku rychlé přijetí eura?

Pokud sleduji na dálku vývoj názorů v Česku, zdá se, že převládají „euroskeptici“ v čele s „ultraskeptickým“ prezidentem a do eurozóny chtějí vstoupit až tehdy, „kdy to bude pro Čechy výhodné“. Zdá se, že český nacionalismus je dnes o mnoho silnější než slovenský, jakkoli ho probrali k životu možná právě Slováci. Bude v Česku euro tehdy, pokud bude kurz eura a české koruny 1 : 20? Zachytil jsem dokonce názor o „ideálním“ kurzu jako v časech německé marky, tedy 1 : 12. Pokud chtějí Češi takový kurz, musí čekat. Ale dočkají se?

Jak se vám loučilo se slovenskou korunou?

Chcete slyšet, že těžko? Byla to „nejkřesťanštější“ měna na světě, byli na ní svatí Cyril a Metoděj, křížek z Velké Mače s třemi božskými osobami, Madona dokonce dvakrát: na stokoruně a jednokorunové minci. V podobném duchu se vyjádřila v roce 2006 i česká zpěvačka Jana Kratochvílová, která žila celé roky v zahraničí. Když se jí dostaly na slovenských hranicích do rukou naše peníze, v první chvíli si prý pomyslela, že rozdávají svaté obrázky.

Považujete neexistenci slovenské měny za určitou ztrátu tradice?

Čtenáři Katolického týdeníku mi snad budou rozumět, když řeknu, že odvěká slovenská patronka, Matka Boží, odešla ze slovenských platidel možná proto, že na začátku třetího tisíciletí je už i mezi Slováky, bohužel, podobně jako mezi ostatními národy světa, příliš „zlodějíčků“ a ona nechtěla, aby ji brali do rukou. Na druhé straně se tak přičinila o to, že jsme dnes „většími Evropany“ než naši sousedé bez eura. Pokud někomu budou chybět symboly a osobnosti, s nimiž se setkával na slovenských penězích, je to dobrá zpráva pro Slovensko. Doufám, že se během patnácti let lidem na Slovensku, a to i těm mladým, vryly do paměti symboly a motivy z našich peněz, že jim trochu naplnily hlavy „slovenskostí“, kterou tak popíral minulý režim.

Střetl jste se s něčím podobným za komunistů i vy?

Sportovnímu klubu TJ FINANCIE, který jsme zakládali, nedovolili v emblému použít ani bílo-modro-červenou trikolóru; už jen toto pořadí barev bylo protistátní a za použití slovenské vlajky si můj strýc odseděl šest měsíců. Možná jsou to pro českého čtenáře těžko uvěřitelné skutečnosti o „socialistickém Československu“, ale nevymýšlím si.

O sobě tvrdíte, že jste duchovním otcem slovenských bankovek. Proč?

Protože jsem byl šéfem týmu, který připravoval novou měnu někdy v říjnu 1992. Vycházeli jsme z již existujících návrhů Jana Bubáka. Tři témata slovenská a jedno moravské byla nasnadě: Pribina, Štúr, Štefánik a Cyril s Metodějem. Když se na pětisetkoruně objevil luterán Štúr, dali jsme na dvoustovku jeho předchůdce v kodifikování spisovné slovenštiny katolíka Bernoláka.

Na tisícikoruně byl další kněz Andrej Hlinka…

„Otec národa“ se tam dostal mojí zásluhou, jednak proto, že to byl on, kdo povzbudil Slováky v létě roku 1918 k česko-slovenské orientaci, a jednak proto, že dvacet tři léta stál v čele Lidové banky v Ružomberku, kterou též založil. Potom mi naši levičáci Hlinku, jenž byl bezprecedentní antikomunista, vyčítali. Optal jsem se jich: „To jste tam chtěli mít Saddáma Husajna?“

Jaké dopady finanční krize pociťuje Slovensko?

Pokud rozlišujeme finanční krizi od hospodářské – ta první je užší – začali jsme dopady finanční krize pociťovat až tehdy, když přerostla v krizi hospodářskou. Ono zlopověstné zavírání celých továren vinou krize k nám ještě nedorazilo, ale hromadné rušení pracovních míst už ano. Já si na rozdíl od českého pana prezidenta, také ekonoma, nemyslím, že krize je jako chřipka, která po týdnu odejde, ať už člověk bere léky, nebo nebere. Jednou jsem se v lázních setkal s mladým mužem, jenž chřipku nevyležel, a s jejími důsledky si nevěděl nikdo rady: Hlavu měl vykroucenou na stranu a nebylo síly, která by mu ji vrátila do normální polohy. Pokud krizi nezačneme léčit zásahy státu, neboť jediný ten to dokáže, určitě bude trvat delší dobu a kdo ví, jaké bude mít důsledky speciálně pro ty, kteří za ni nemohou, totiž pro ty nejchudší, kteří nespekulovali s deriváty ani s hypotékami.

Co říkáte na krizi z pohledu věřícího? Je důsledkem našich hříchů, touhy po majetku, snahy po získání co možná největšího bohatství?

Ano.

Za viníky krize bývají označováni i bankéři, kteří spekulovali a jimž se spekulace nevydařily. Je to tak?

Ve slovenštině rozlišujeme slovo „bankár“ a „bankovník“. Zatímco ten první banku vlastní, ten druhý v ní pouze pracuje, a to i tehdy, je-li jejím ředitelem… V této chvíli přemýšlím, kdo je věším viníkem, jestli „bankári“, nebo „bankovníci“. Vychází mi to fifty-fifty. Jejich motivací byla jen a jen hromada peněz.

Kdy krize skončí?

Vím, že jednou skončí určitě. Ta dosud největší krize, která začala v říjnu 1929, trvala v podstatě až do roku 1933, někde i déle. Pokud má být nadcházející krize ještě větší, pak skutečně nevím. Představitel OECD říká, že v roce 2009 to bude nejhorší a v roce 2010 se odrazíme ode dna, aby v roce 2011 už opět všechno „klapalo“. Slyšel jsem i takové vyhlídky, že na konci funkčního období nového amerického prezidenta Baracka Obamy v roce 2012 bude nejvzácnějším dárkem potrava, chléb. Nicméně jsem přesvědčený optimista a našim národům, tedy Slovákům a Čechům, důvěřuji. Etnikum, jež v tomto geografickém prostoru čelí už 8 000 roků výzvám okolí, určitě zvládne i budoucí výzvy osudu.

Jak se podobných krizí v budoucnosti vyvarovat?

Pravděpodobně se musí změnit peníze jako takové. Ty dnešní, jež bývalý americký prezident Richard Nixon v roce 1971 „odpojil“ od zlata, jsou založené na dluhu a úroku a legislativa umožňuje nakládat s nimi podobně, jak se nakládá s žetony v ruletě. Obchodování v podstatě se všemi „deriváty“ znamená sázení na náhodu. A řešení? Takzvané alternativní či doplňkové peníze. V Japonsku ve zdravotnicko-sociálním systému používají kromě jenu i alternativní peníze nazývané Hureai Kippu – „lístky opatrovnického vztahu“. Například stoletý důchodce dostane kromě důchodu i Hureai Kippu, které použije na zaplacení služeb, jako přinesení stravy, stříhání vlasů a podobně. Když mu tuto službu poskytne student, dostane od důchodce Hureai Kippu a může si za ně například nechat spravit zuby. Lidské přirozenosti není, bohužel, cizí chamtivost. Té je třeba se bránit především nápravou myslí a srdcí, avšak prostředkem mohou být i vzpomínané „doplňkové peníze“, které splní svou roli vůči starým a nemohoucím lidem. A ti ostatní? Pokud chtějí, ať se nadále baví s „normálními penězi“ jako s žetony v ruletě.

MARIÁN TKÁČ (59) se narodil ve východoslovenské obci Čičava. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. Pracoval na ministerstvu financí a ve Státní bance československé. Byl viceguvernérem Národní banky Slovenska. Od 1. května 1995 je vedoucím archivu NBS. Napsal dvanáct knih literatury faktu a tři beletristická díla.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou