Slawomir Oder: Jan Pavel II. vstoupil do lidských příbytků
Vydání: 2006/15 Velikonoce, 10.4.2006, Autor: Šubrt Jaroslav Doležal Miloš
Příloha: Perspektivy
Papež, který byl nepohodlný extrémistům jak z levé, tak z pravé strany
Katolický týdeník nedávno informoval (KT 10/2006), že Prahu navštívil
postulátor (žadatel) beatifikačního procesu Jana Pavla II., polský kněz Sławomir
Oder. V nabitém programu si našel čas, aby nám odpověděl na několik dotazů:
Dostáváte na stůl množství dopisů a svědectví z celého světa v souvislosti s připravovaným blahořečením. Když na počátku 80. let šéfredaktor časopisu Tygodnik Powszechny Adam Boniecki připravoval publikaci Kalendárium života Karola Wojtyły, informoval - dokonce opakovaně - čtenáře, že shromažďuje jakékoliv materiály týkající se jeho osobnosti. Odezva byla mohutná, a co bylo zvláštní, že nedostal nic, co by na Karola Wojtyłu vrhalo nějaké negativní světlo. Máte podobnou zkušenost?
Knížka Adama Bonieckého se týkala období do volby papežem. Od té doby ale uplynulo sedmadvacet let, kdy Karol Wojtyła musel na Petrově stolci učinit mnohá rozhodnutí, která měla dopad na celou církev. Přijde mi tedy naprosto pochopitelné, že se nyní objevují i hlasy vyjadřující nesouhlas s jeho beatifikací. Naší povinností je brát i tyto ojedinělé hlasy vážně. Všechno, co má nějaký věcný podklad a není motivováno nenávistí k církvi nebo k osobě zesnulého papeže, musí být předmětem našeho zájmu a objektivního zkoumání.
A mohl byste nám prozradit, odkud se tyto hlasy ozývají?
Na jedné straně je bývalý papež kritizován kvůli své příliš velké pokrokovosti, tedy ze strany tradicionalistické opozice, která mu vyčítá nadměrnou otevřenost vůči světu a důraz kladený na Druhý vatikánský koncil. Na druhé straně je to kritika ze strany skutečných progresistů, lidí orientovaných spíš levicově a liberálně. Ti mu zas vytýkají přílišný konzervatismus jeho pontifikátu. Pro mě je to důkaz, že Jan Pavel II. byl člověkem středu - nepohodlný extrémistům jak z levé, tak z pravé strany.
Tradicionalisté mu nemohou zapomenout setkání s představiteli světových náboženství v Assisi...
Samozřejmě. Ale pro něj byla každá taková událost příležitostí hlásat Krista jako jediného spasitele světa. O nějakém relativismu u něj nemohlo být ani řeči. Ale vždy zdůrazňoval také jednotu všech lidí, dětí jednoho Boha, stejně jako společné univerzální hodnoty, bez nichž nelze vytvářet obecné dobro.
Co se lze z dopisů, které dostáváte, dozvědět o Janu Pavlu II. jako o člověku, nikoli jen nositeli úřadu?
Pro spoustu lidí na celém světě se stal jakoby členem rodiny, jedním z nás. Skoro v každé katolické domácnosti visí nějaký papežův obrázek, kde je s ním vyfotografován alespoň někdo z příbuzenstva. Tolik lidí mělo za dobu jeho pontifikátu možnost se s ním setkat, dotknout se ho, prohodit s ním pár slov - on skutečně vstoupil do lidských příbytků.
Ale pravidelně se v těch dopisech opakuje jeden základní motiv: nesmírné porozumění pro druhého člověka, jímž se bývalý papež vyznačoval. Dokázal se s druhým zastavit, vyměnit alespoň letmý pohled, projevit sympatii, prohodit pár vět, vytvořit pouto, které v jeho partnerovi vytvářelo pocit, že existuje někdo, kdo o něj má zájem, někdo, kdo ho má rád, kdo ho doopravdy nosí ve svém srdci.
Byl to také člověk, který se dokázal těšit ze života a měl ohromný smysl pro humor. Stačí si prohlédnout jeho fotografie, když byl ještě plný sil, když lyžoval, sjížděl vodu, chodil po horách nebo se setkával s mladými lidmi.
Řada svatých lidí prožívala ve svém životě různé temné noci, někdy dokonce i krize víry. Myslíte, že i bývalý papež prožíval něco podobného?
Natolik jsem ještě všechny materiály neprostudoval, abych na vaši otázku dokázal odpovědět. Řekl bych však, že zkušenost temné noci víry je zkušenost obecná a netýká se pouze velkých mystiků, ale i každého obyčejného křesťana, který opouští své dětské představy o víře. Ale víme, že Svatý otec se zejména v mládí dost intenzivně zajímal o karmelitánskou spiritualitu. Dokonce i svou magisterskou práci napsal na toto téma. A tak snad nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že jeho zájem o tuto problematiku nebyl patrně jen čistě abstraktní, nýbrž že odrážel i to, co on sám jako mladý člověk prožíval.
V loňském roce měl premiéru film italského režiséra Giacoma Battiata s názvem Karol - člověk, který se stal papežem. Kromě jiného je tam také jedna epizoda, kde Karol Wojtyła světí na kněze dva Čechy. Podle našich informací ale tajná svěcení vždy nechával na svých světících biskupech...
Přiznám se, že tato otázka mě taky vždycky zajímala. Doufám, že se dozvím víc, až dostanu do rukou svědectví lidí - včetně svědectví kardinála Miloslava Vlka - která shromáždili členové tribunálu římské diecéze i během své návštěvy u vás v Praze. Na to místo z filmu, o němž se zmiňujete, se dobře pamatuji a osobně to považuji za dost pravděpodobné. Ale přesnější informace vám teď bohužel neposkytnu... Sdílet článek na:Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články
