26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Škola citlivá ke křížům svých žáků

20. 3. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/12 Muži a ženy v kostele, 20.3.2007, Autor: Radek Čapek

Příloha: Doma

Budova z panelů stojí na návrší na okraji Žďáru nad Sázavou a nezapře, že pochází z 80. let minulého století. Vznikla proto, aby sloužila výchově mladé dělnické třídy. S pomocí evropských i státních peněz byla v posledních letech přestavěna: chodby a učebny jsou příjemně osvětleny podhledovými svítidly, na chodbách jsou měkké koberce, pohodlná křesla a relaxační lehátka, v koutě rotopedy, počítače jsou v neustálém obležení studentů. Nacházíme se v biskupském gymnáziu ve Žďáru nad Sázavou.
„Jen seďte,“ mávne rukou ředitel školy Jiří Cočev, když studenti, kteří si hoví na lehátkách, mají tendenci vstát. Škola je komplexně bezbariérová – chybí prahy ve dveřích, vstup do budovy i do výtahu funguje na fotobuňku, do učeben vedou prosklené dveře – ne kvůli šmírování, ale ohleduplnosti vůči tělesně postiženým studentům. Může se totiž stát, že student na vozíčku bude mít potíže s pohotovým otevřením dveří a z druhé strany bude někdo rychlejší. Biskupské gymnázium ve Žďáru nad Sázavou se etabluje jako škola, která maximálně vychází vstříc handicapované mládeži a dělá všechno pro její integraci. Podnětem k myšlence vybudovat školu bez bariér byl před několika lety příchod studentky po mozkové obrně – na vozíčku. Ona sama si nových vymožeností moc neužila, před necelým rokem odmaturovala.
Panelák na okraji Žďáru ve svých útrobách skrývá ještě jednu školu – Střední školu gastronomickou Adolpha Kolpinga. Na chodbách a schodech se tak gymnazisté potkávají s budoucími kuchaři, číšníky a cukráři.
„Je zajímavé sledovat obě skupiny našich žáků – jak se k sobě chovají, čím se od sebe liší,“ přemýšlí nahlas ředitel Jiří Cočev. „Gymnazisté mají obvykle lepší studijní předpoklady, od samého začátku se připravují ke vstupu na univerzity. Cíl jejich snažení tedy leží za horizontem mnoha let. Kuchaři to v tomto ohledu mají jednodušší – pečenou kachnu vytáhnou za hodinu z trouby a výsledek své práce vidí okamžitě. Museli si však na sebe vzájemně zvyknout, jde přece jenom o úplně jiné typy žáků. Velmi často jde ze stejné rodiny jedno dítě na gymnázium, druhé na gastronomickou školu.“
Součástí studia na „gastro“ je praktická výuka. Cukráři mají cvičnou výrobnu zákusků přímo ve škole, kuchaři a číšníci sbírají praktické zkušenosti v prestižních restauračních zařízeních ve Žďáru a okolí – například ve známém SKI hotelu.
„Vynikající školou pro ně je účast na rautech a banketech. Práce na rautech znamená pro školu významný finanční přínos, a to i pro žáky. Měsíčně jim vyplácíme asi 100 tisíc korun na odměnách,“ říká Jiří Cočev. A ukazuje fotografie, kde vedle jeho žáků v číšnických stejnokrojích stojí např. Pavel Dostál, Petr Bende, Kateřina Neumannová... Velké jméno si škola udělala dortem pro prezidenta republiky Václava Havla nebo banketem pro arcibiskupa Karla Otčenáška.
Díky spolupráci s dalšími institucemi si může škola dovolit i věci poměrně nadstandardní. Žáci obou škol se v rámci volitelného předmětu mohou věnovat práci se zvukovou technikou. Technické vybavení by škole mohla závidět leckterá regionální televize – profesionální kamera, střihový řetězec a kompletní ozvučný systém. „Žáci školy jsou často v pozici zvukařů, osvětlovačů či kameramanů třeba na charismatické obnově, spolupracují se zvukařským gigantem firmou Music data při udílení cen Anděl a mnohé další,“ vypočítává Jiří Cočev.

Modlitba nebo chvíle ztišení
Biskupské gymnázium i gastronomická škola jsou církevními zařízeními. Vycházejí z idejí Adolpha Kolpinga – kněze působícího v Německu v 19. století – který založil útulky pro mladé tovaryše.
„Výuku začínáme každé ráno společnou modlitbou. Obvykle ji vedou učitelé, někdy i žáci. Modlitba není povinná, nevěřící studenti pouze chvilku v tichosti postojí a čas mohou využít ke koncentraci. Do církevních aktivit nikoho nenutíme. Ani mše svatá, která se koná každou středu ráno ve školní kapli, není pochopitelně povinná,“ vstupuje do hovoru zástupkyně ředitele pro ekonomiku Jana Havlíková. Gymnazisté mají ve svém rozvrhu jednu hodinu týdně náboženské nauky, pro žáky gastronomické školy je to předmět volitelný. Učiteli tohoto předmětu a zároveň spirituály školy jsou spoluzakladatel Radia Proglas František „Tíšek“ Fráňa a Daniel Kolář. „Přítomnost handicapovaných dětí nás všechny motivuje k větší odpovědnosti i toleranci. Žák s omezením má sice svého asistenta, ale na pomoci se často podílí celá třída. Funguje tu princip jakéhosi spontánního dobrovolnictví,“ popisuje své zkušenosti Jana Havlíková. A Jiří Cočev ji doplňuje: „Církevní škola je maximálně lidská a citlivá ke křížům svých žáků. To je její největší bohatství.“
Významnou součástí života školy jsou aktivity, které se odehrávají mimo její zdi. Na prvním místě to jsou již tradiční pašijové hry. Také o letošních Velikonocích se na ně mohou diváci těšit. Těší se i účinkující. „Je to naše velká radost a přirozená forma evangelizace,“ říká Jiří Cočev.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou