Skoky do Božího dobrodružství

Vydání: 2021/19 Májová i se svatým Josefem, 4.5.2021, Autor: Jiří Macháně

Třináctý českobudějovický biskup VLASTIMIL KROČIL oslaví 10. května šedesátiny. K bilančnímu rozhovoru nás přijal na biskupství, kde se v těchto dnech společně se zaměstnanci zabydluje po rozsáhlé rekonstrukci.


Do výklenku své pracovny si biskup Vlastimil Kročil nechal vepsat Žalm 141, aby měl jeho slova, jak říká, stále na očích. „Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti,“ překládá biskup z latiny. Snímek autor
 
Vidím, že jste docela v dobrém rozpoložení. Z čeho?

Mám radost, že se podařilo završit dlouhodobě odkládanou opravu biskupství. Minulý týden jsme stěhovali celý úřad z provizorií a konečně budu moci vybalit všechny své věci z krabic. Je to pro mě velký milník, vzpruha do další práce i velká satisfakce.

Když jsem před pěti lety přišel z fary ve Veselí nad Lužnicí do Budějovic na biskupství, bylo mi hned jasné, že nejprve bude nutné se pustit do zásadních oprav. Teď už to tady postupně ožívá a je pro mě radost vidět nadšení spolupracovníků. Začíná pro nás nová éra pod jednou střechou, protože jsme tři roky žili ve stísněných podmínkách, rozesetí na čtyřech místech po městě.

Co se vám během posledních let podařilo? A co vás naopak vyčerpalo a štvalo?

Svůj hlavní úkol jsem viděl ve stabilizaci diecéze. Konkrétně ve školství, aby církevní školy měly adekvátní prostory, což se povedlo – koupili jsme internát, který je spojen s biskupským gymnáziem, a nechali vybudovat nové učebny v podkroví, čímž jsme pomohli chodu biskupského gymnázia. Ukončena je i dostavba nových učeben na církevní základní škole.

Také Charita pracovala v nedůstojných podmínkách, a proto jsme koupili nový objekt v sousedství kanovnických domů, aby mohla svou službu nejen rozšířit, ale řízení své činnosti také lépe centralizovat.

Už rok zápasíme s pandemií, která napáchala spoustu problémů a těžkostí i v duchovní správě. Teprve časem budeme poznávat, kolik lidí se vrátí zpátky do kostela a do farností. Jinak mě tíží nedostatek kněží, nemožnost obsadit a zajistit duchovní správu pro všechny farnosti. Záleží mi na tom, aby se každý člověk mohl dostat k živému Božímu slovu a k eucharistii. Ne všude je to možné.

A pak jsem byl postaven do nepříjemné a vyčerpávající situace v souvislosti s knězem obviněným ze sexuálního zneužívání. V době, kdy se to mělo odehrát, jsem byl ještě na studiích v Římě, a tak jsem k této kauze přišel naprosto nepřipraven. Teprve jsem se musel učit, jak k tomu problému přistupovat.

Co je naopak před vámi, co je potřeba ve vaší diecézi udělat?

Mám starost o kněze, kteří žijí osamoceni. Přál bych si, aby do budoucna tvořili živá společenství – proto je stále vybízím, aby si zvolili spiritualitu, o kterou by se mohli opírat, třeba i společně s laiky. Stále mám před očima úkol dát do pořádku fary, které si ponecháme ve vlastnictví a stanou se centrem našich kmenových farností, aby tam mohli kněží opravdu důstojným způsobem přebývat a farnost měla kde rozvíjet svůj život. Zredukovali jsme počet farností z 354 na 241, aby se naše síly soustředily do míst, kde církev žije.
V neposlední řadě jsou to záležitosti ekonomické. Snažíme se investovat tak, abychom do budoucna zajistili dostatek finančních prostředků na platy našich kněží a zaměstnanců.

Říkáte, že vybízíte kněze, aby si zvolili spiritualitu. Copak spiritualita diecézního kněze nestačí?

Farnosti už nejsou taková společenství, jak jsme je znali z minulosti. Pastorace vyžaduje nové přístupy, je potřeba misionářského ducha, abychom vyšli za lidmi. Kněz nemůže čekat v kostele, až za ním lidé přijdou, protože nepřijdou. Musí jít za nimi a hledat je jako dobrý pastýř. Ne každý kněz to svede a má k tomu odvahu, tudíž potřebuje zázemí spolupracovníků. Využijme toho, že nám pandemie otevřela úplně nové horizonty, jak komunikovat spolu i navenek, jak pracovat s lidmi a jak se setkávat.

Biskup VLASTIMIL KROČIL (* 10. května 1961) pochází z věřící rodiny z Modřic u Brna. Po třech marných pokusech dostat se na kněžská studia emigroval do Itálie, kde se stal studentem na Papežské lateránské univerzitě a na Papežské gregoriánské univerzitě. Kněžské svěcení přijal 16. července 1994 v Českých Budějovicích. Vyučoval patristiku a starokřesťanskou literaturu na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Působil v Jindřichově Hradci a okolních farnostech a od roku 1997 ve Veselí nad Lužnicí. V pořadí 13. českobudějovickým biskupem jej jmenoval papež František, svěcení přijal 13. června 2015.

JIŘÍ MACHÁNĚ





 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 19 4. – 10. května 2021

Májová i se svatým Josefem

České a moravské farnosti i poutní místa organizují tradiční májové pobožnosti. Nově také reagují na výzvu papeže Františka a připojují se k růžencové celosvětové štafetě.

celý článek


Pro dort i dobré slovo do klášterní kavárny

Téměř před rokem a půl sestry františkánky v centru Brna otevřely útulnou kavárnu nazvanou podle sv. Filomény. V pandemii muselo „Vincafé Filomenka“ několikrát zavřít,…

celý článek


Když obrazy zasáhnou do života

Michelangelo, Raffael nebo Leonardo da Vinci. Ti všichni využívali svůj talent ke zvěčňování křesťanských motivů. Umění a víra spolu vždy vedly dialog. V právě otvíraných…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay