Šije celé Česko. Kláštery také
Vydání: 2020/13 Velikonoce na obrazovkách, 24.3.2020, Autor: Tomáš Kutil
Když se řeholnice sesednou kolem stolu, většinou je to kvůli jídlu. V těchto dnech jsou však například u boromejek v centru Prahy na stole místo hrnce s polévkou hromada látek a šicí stroje.
Boromejky šijí roušky nejen pro sebe, ale především pro personál nemocnice Pod Petřínem. Snímek Angelika Pintířová
„Šije celé Česko, a pak že kláštery nejdou s dobou,“ usmívá se boromejka Angelika Pintířová. Dodává, že ona stříhá a objíždí galanterie, jestli nemají tkaloun, případně dělá osvětu a rozdává roušky. Šijí sestry, které zrovna nemají jiné povinnosti.
Na svém facebookovém profilu zveřejnila sestra Angelika i krátké video, které ukazuje, jak vyrobit jednorázovou roušku z perlanu či jiné textilie a gumiček s pomocí sešívačky. Výroba jedné roušky trvá minutu a půl. „Už jsme ji trochu vylepšily a místo gumiček dáváme zavazovací proužky z perlanu,“ doplňuje řeholnice. Za tři dny vyrobily sestry více než tisíc takových roušek. Rozdávaly je lidem ve své lékárně, kněžím i třeba dělníkům či bezdomovcům.
Vše začalo ve chvíli, kdy sestra Angelika potřebovala jít do centra města. „Říkala jsem naší nejstarší 97leté sestře, že bych potřebovala roušku. Ona odvětila, že ale neví, jak ji ušít, že by potřebovala vzor. Druhý den ji ušila podle fotky z novin,“ ilustruje Angelika Pintířová. Brzy se ozvaly další sestry, že by potřebovaly roušky i pro personál nemocnice Pod Petřínem, a tak se rozjela šicí manufaktura. Sestry vytáhly všechny šicí stroje, které v domě mají.
Návrat ke kořenům
Pandemie radikálně ovlivňuje i způsob života 28členné komunity Pod Petřínem, z níž některé sestry pracují v nemocnici. Zejména kvůli ochraně starších sester nosí roušky i v domě, nescházejí se na společnou modlitbu a jedí v menších skupinkách. „Nyní si lépe uvědomujeme, v jakých podmínkách naše kongregace vznikala,“ připojuje Angelika Pintířová s odkazem na morové rány, kdy první boromejky pomáhaly těm nejpotřebnějším. „Najednou jsme v podobné bezmoci, ve větší vydanosti Bohu a uvědomujeme si, že nejsme pány tvorstva,“ podotýká.
Na své začátky nyní vzpomínají i sestry salesiánky z Plzně. „Naše první sestry v Mornese (kolem roku 1872 – pozn. red.) začaly své výchovné dílo tak, že založily krejčovskou dílnu a zde učily děvčata šít a zároveň se jim věnovaly lidsky i duchovně. Dnes už není běžné, že se u nás děvčata učí šít. Ale časy se mění,“ konstatují sestry. Nyní musely uzavřít středisko mládeže v Plzni a hledaly, jak volný čas užitečně využít. Kromě dalších nápadů se rozhodly přidat se k iniciativě šití roušek (jak pro sebe, tak na rozdávání pro druhé), takže se vrátily zpět v čase – vzaly staré povlečení na peřiny a do rukou jehly a nitě, protože šicí stroj je v opravě. „Dvě hodiny jsme propovídaly a prošily. Taková hezká sesterská ‚rekreace‘. A zítra pokračujeme… Co si asi myslí první sestry z Mornese v nebi? Fandí nám?“ ptají se salesiánky.
TOMÁŠ KUTIL
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
