Sestupme z hlavy do srdce

Vydání: 2020/8 Pro církev s amazonskou tváří, 18.2.2020, Autor: Tereza Zavadilová

Slýcháváme řadu dobrých rad, jak předcházet infarktu a dalším srdečním onemocněním úpravou jídelníčku či sportem, ale jak často bereme ohled na svá srdce ve významu duchovním? Je to přitom výzva právě pro blížící se postní dobu.


Každý z nás zakouší hada, který proniká do srdce, aby nás svedl. Ilustrační snímek Profimedia

Podle Písma svatého máme své srdce střežit a chránit, protože z něj vycházejí prameny života (Př 4,23). V Bibli je srdce zmíněno dokonce 850krát v souvislosti s osobností člověka, tedy jako kombinace myšlenek, pocitů, tužeb a rozhodování či vůle. Zvláště pocity jsou námi, „racionálními“ lidmi, často přehlíženy a odsuzovány jako „prchavé“. Přitom právě emoce mnohdy souvisí s nejhlubšími lidskými touhami, které do našeho srdce vložil Bůh – jen jim ne vždy správně rozumíme.

O tom, že v záplavě slyšeného a viděného nám jen srdce říká, jakou hodnotu mají tyto informace pro život, ubezpečuje nás o správnosti víry a dává nám vnitřní jistotu cesty ke spáse, věděl už sv. Ignác z Loyoly, když napsal: „Člověka neuspokojuje, jestliže mnoho ví, nýbrž pociťuje-li a zakouší-li věci vnitřně.“ Sv. František z Assisi zase vyzdvihoval čisté srdce: „Kdo hledá nebeské věci a klaní se Pánu, vidí ho čistým srdcem a duchem.“ Mnich Sahdona, syrský teolog a biskup ze 7. století, mluvil o Božím Duchu, který se stává „intimním našemu srdci“ a jehož vanutí v něm „neustále připomíná jeho přítomnost“. Srdce hrálo zásadní roli i ve víře ruského filozofa Borise P. Vyšeslavceva či francouzského vědce Blaise Pascala.

Mnohdy naše srdce hluboce trápí věci, které nejdou změnit, a přesto jsou součástí světa pokaženého hříchem. Řešíme dilemata, jak se utkat s tím, co nás zraňuje, a jak se k takovému boji uschopnit. Některé varovné signály nám napovídají, že v jistých situacích otevřený boj nepomáhá, ale naopak vyčerpává a obírá o duchovní sílu. Jindy jsme tváří v tvář utrpení, bídě a zlu naopak cyničtí, nejsme schopni tu tíhu unést, v sebeobraně se uzavíráme do sebe a svá srdce zatvrzujeme. Jak snadno se z nás ale pak stávají pokrytci lhostejní k potřebám bližních a vůbec k tomu, co se ve světě kolem nás děje? Oproti tomu apatie (v pravém významu netečnost vůči zlu, ovšem nikoli mrtvolná) byla pro východní křesťanství cestou k vnitřnímu pokoji a vybízela očistit srdce od „náklonnosti ke zlu“.

Pozornost, bdělost, střízlivost

Jeden z našich nejvýznamnějších teologů a znalec východní spirituality, kardinál Tomáš Špidlík, napsal: „Každý z nás zakouší hada, který proniká do srdce, aby nás svedl.“ Srdce je součástí lidského těla jistě nejen fyzicky. A i když je tělo v Bibli označováno jako pramen zla, míní se tím spíše „souhrn pokušení způsobených hříchem, který se v nás zabydlel“. Špidlík odkazoval také na Origena, jednoho z církevních otců, jenž tvrdil, že počátkem hříchu je zlá myšlenka, kterou vědomě a dobrovolně přijmeme – a postupně to může vést přes oslabování charakteru až k úplnému otroctví. Podle kardinála Špidlíka proto nejde v duchovním životě křesťana zdaleka jen o vyhýbání se hříchu, ale o „očišťování srdce“, vnitřní praxi zahrnující pozornost, bdělost a střízlivost, které nás mohou dovést k vnitřnímu pokoji. „Duchovní boj je podstatou křesťanské askeze. Jsou-li chvíle příměří, pak je to buď zvláštní dar od Boha, nebo pokušení nepřítele, který chce člověka svést tím, že mu namluví, že už je před jeho nástrahami v bezpečí,“ varoval kardinál Špidlík v knize Jak očistit své srdce. A připomněl v ní, k čemu vyzývali ruští autoři duchovní literatury: „Sestupme z hlavy do srdce!“

Ježíš řekl: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek“ (Mt 11,29). Tichost je tak pokládána za viditelné znamení Boží milosti a jeden z plodů Ducha Svatého (Gal 5,23). Můžeme se tedy modlit: „Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř srdce naše podle srdce svého.“

TEREZA ZAVADILOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 39 22. – 28. září 2020

Křesťanské symboly v politice

Symboly jsou pro lidskou povahu důležité, ale u každého z nich musíme mít neustále na paměti, že je pouze pomůckou k pochopení něčeho většího a hlubšího.

celý článek


Libanon: zachováváme si naději

Osm týdnů po masivním výbuchu, který zdemoloval libanonskou metropoli Bejrút a připravil statisíce lidí o přístřeší, do země stále míří mezinárodní pomoc. Místní…

celý článek


Přinuceni k útěku jako Ježíš

V naší době se miliony rodin nacházejí v bezútěšné situaci podobné té, jakou zakoušela Svatá rodina na útěku do Egypta. Upozorňuje na to papež František ve svém poselství…

celý článek


Katolický týdeník mění distributora novin

KT bude od příštího vydání do schránek čtenářů doručovat prostřednictvím své sítě společnost PNS - nikoliv Česká pošta, jak tomu bylo dosud. Správa předplatitelského…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay