Sestra Angelika: Bůh nám splnil bláznivý sen
Vydání: 2016/16 Nastupující plzeňský biskup se byl představit u sousedů, 12.4.2016
Přiblížit se papeži na dosah, to se nestane každému. V neděli Božího milosrdenství to zažily dvě české boromejky, sr. Angelika a sr. Blanka, když byly při slavnostní bohoslužbě na svatopetrském náměstí pověřeny přinesením darů k eucharistii. První z nich s námi sdílí svůj zážitek.
Sestra Angelika ve chvílích duchovního usebrání se Svatým otcem.Snímek L’Osservatore Romano
Boromejky a milosrdenství – to patří nerozlučně k sobě. Proto také neděle Božího milosrdenství v Římě (3. dubna), kam letos pozval papež František společenství se spiritualitou milosrdenství, byla pro nás velmi důležitá.
Vypravily jsme se v čele s M. Bohuslavou na pouť do Říma, kterou jsme chtěli vzhledem ke svému slibu milosrdenství prožít zvlášť intenzivně. Prostřednictvím papežské nunciatury jsme už dopředu požádaly o to, aby Svatý otec při středeční generální audienci požehnal ikonu pro naše společenství. Tuto ikonu s motivem Roku milosrdenství vytvořila naše sestra Xavera. Svatý otec si při audienci pozorně přečetl naši žádost a položil ruku na ikonu, kterou držela naše generální představená M. Bohuslava, následně ji požehnal a našemu hloučku sester také zamával.
V následujících dnech jsme se účastnily Apoštolského kongresu o milosrdenství ve Vatikánu, kde jsme prezentovaly i svou službu v naší zemi. V neděli pak náš pobyt v Římě vyvrcholil papežskou bohoslužbou na svatopetrském náměstí. Jelikož víme, že při takových příležitostech se obsazují hosty i různé aktivní služby kolem oltáře, požádaly jsme s předstihem o některou z nich prostřednictvím nunciatury.
Odpověď přišla záhy: dvě sestry mohou nést obětní dary. Znamenalo to, že v sobotu ráno jsme se my dvě vybrané měly dostavit na zkoušku před svatopetrskou baziliku. Již samotný průběh zkoušky stál za to. Vše probíhalo ve velkém klidu a s jasnou organizací – na začátku krátká katecheze a modlitba, aby se vše zdařilo, pak každá skupina (lektoři, čtenáři přímluv, ministranti, obětní průvod) dostala svého ceremonáře-průvodce a zkoušeli všichni současně. Bylo obdivuhodné se setkat v tak různorodé skupině ze všech koutů světa.
Povodeň milosti
Přestože naše emoce byly veliké, samotnou bohoslužbu jsem prožila v duchovním klidu. Ještě ráno se konala jedna zkouška a pak už jsem myslela na všechny, kteří mě prosili o modlitbu, na vše, co bych v tento mimořádný den chtěla přinést na oltář, aby to Kristus vzal za své a rozlil v povodeň milosti (to jsou slova kardinála Kaspera). Přinášení darů je duchovním setkáním, i když se při něm nemluví. Svatý otec je v těchto chvílích plně soustředěný na Boha a liturgii. Když položil ruku na velkou hostii, kterou jsem přinášela, cítila jsem, že opravdu bere za své to, čím se má stát. Rozuměli jsme si kdesi hluboko v nitru, ačkoliv jsme nepromluvili jediné slovo a ani se navzájem nepodívali do očí. Věřím, že Bůh plní naše možná trochu bláznivé sny, o kterých ví, že nám neuškodí.Sr. ANGELIKA PINTÍŘOVÁ SCM
Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství
