Seslání Ducha Svatého se svíčkami a růžemi

Vydání: 2011/25 Michael Florian, 15.6.2011

Méně obvyklou formu oslavy svatodušních svátků zvolili v dominikánském klášteře v Olomouci. Prim v ní hrály symboly ohně a růží. Po společných nešporách vyšli věřící na klášterní zahradu, kde již hořel velký oheň a každý si od něj zapálil svou svíčku. Průvod se světly pak vyšel ze zahrady do ulic, odkud se vrátil do chrámu.

Z kůru pak znělo: „Veni Sancte Spiritus…“ Lidé se přidávali ke zpěvákům a v setmělém kostele hořelo více než sto svící. „Přišla jsem trochu později a moc mě mrzí, že jsem nestihla nešpory. Ale určitě tady vydržím až do konce,“ pochvalovala si oslavu jedna z účastnic Ludmila Baruchová. Lucernárium pak vystřídala adorace a po ní o půlnoci mše svatá, na niž navázalo svěcení růží. Jedná se o prastarý dominikánský zvyk, kdy právě růže má připomínat Ducha Svatého. Závěr „noci bdění“ pak tvořila hostina v křížové chodbě kláštera. Hlavní slovo na celé slavnosti měl host z Varšavy P. Hieronim Kaczmarek. Ten na začátku 90. let pomáhal v Olomouci obnovit dominikánský klášter a se skupinou mladých věřících navštívil Krakov. „Tam jsme byli svědky podobné slavnosti se světly a mladým lidem se tak zalíbila, že jsme hned v následujícím roce uspořádali podobnou k seslání Ducha Svatého tady v Olomouci. Ještě dalších šest let jsem jim pomáhal s organizací a jsem moc rád, že mě letos zase pozvali,“ svěřil se P. Kaczmarek. Dnes je hlavní organizátorkou farnice Magdalena Krátká, která vzpomíná, že v 90. letech to byla u nás ojedinělá akce, na níž bývalo přítomno i pět set lidí. „Vigilie trvala po celou noc až do sedmi hodin ráno a její součástí byly i tematické diskuse ve skupinkách. Právě tyto diskuse bychom rádi zase obnovili,“ dodává Magdalena Krátká.