A jak to bylo dál? Možná sami dobře znáte tuhle naléhavou otázku malých dětí, které se bytostně odmítají smířit s tím, že by něco mohlo jen tak skončit a nemít pokračování. Zdá se, že automaticky chápou svět a dění v něm jako seriál.

 

Seriál Buddenbrookovi. Snímek archiv České televize

 

Nepochybně tím vyjadřují určitý „archetyp“ lidského strukturování času a událostí do něj vepsaných, který provází lidstvo bez ohledu na dobu i místo, civilizační či kulturní úroveň. Seriálové ságy známe z Polynésie, stejně jako od Vikingů, Mayů či starých Indů. Ostatně čím jiným než dramatickým seriálem jsou nejznámější pasáže z Geneze, v nichž jsme vtahováni do příběhů patriarchů a posléze do zvlášť povedeného díla, jakým je Exodus s hlavním hrdinou Mojžíšem. Zkrátka seriál vyjadřuje určitou podstatnou souvislost událostí a tím vytváří předpoklad pro mnohem hlubší porozumění tomu, co se vlastně děje.

 

Podstatné samozřejmě je, zda tato souvislost odráží dění, které směřuje „odněkud někam“, nebo naopak je jen točením v nekonečném kruhu. Obě varianty našly v dějinách lidstva významné duchovní reprezentace, přičemž je dobré si uvědomit, že cyklické pojetí, ve kterém „není nic nového pod sluncem“, bylo mnohem častější, zatímco představa skutečně se vyvíjejícího světa je originální biblická myšlenka a její síla, ale také tvář je v dnešním světě přímo úměrná životnosti židovství, křesťanství a islámu. Jak posléze uvidíme, i ve světě seriálů se potkáváme s oběma pojetími.

 

ZAČALO TO PÍSNÍ PRO RUDOLFA III.