Senioři na internetu? Nic výjimečného
Vydání: 2008/44 Dušičky, 29.10.2008, Autor: Štěpán Plaček
Paní Gretu Maškovou si v pražské Školičce internetu pro seniory obzvlášť považují. Bylo jí totiž pětadevadesát let, když absolvovala kurz, v němž se naučila ovládat počítač a pracovat s internetem. Na něm si díky dobré znalosti cizích jazyků denně pročítá například španělský deník El País nebo britský The Independent.„Když má doma člověk internet, nikdy není sám,“ říká paní Mašková. Ve Školičce internetu v Limuzské ulici, kterou provozuje nezisková organizace Elpida plus, je přes týden stále živo. Počítače tu najdete hned na několika místech. Velká učebna je plně ozvučená a vyhovuje tak i nárokům hůře slyšících seniorů. V malé místnosti naproti sedí jen několik lidí, kteří už mají základní kurz za sebou. Zde se učí náročnější věci, jako je třeba zpracování digitální fotografie. Kolik lidí důchodového věku už vlastně výukou prošlo? „Je to více než 11 tisíc seniorů,“ říká vedoucí školičky Miroslava Fuchsová.
V desetihodinovém základním kurzu si osvojí ty opravdové základy. „Naučí se, z čeho se počítač skládá, jak se používá myš, jak psát na klávesnici, zvládnou základy psacího programu, založí si vlastní e-mailovou schránku a umí se pohybovat na internetu,“ vysvětluje.
Motivy seniorů absolvovat některý z kurzů počítačové gramotnosti jsou různé. Část z nich přichází kvůli snaze obohatit svoje znalosti o moderní technologie. To se navíc prakticky vyplácí. Internet je totiž nevyčerpatelný zdroj informací, kde každý najde to své. Mnozí také chápou, že je to snadno dostupný, levný a velmi rychlý kontakt s rodinou a přáteli prostřednictvím e-mailu, ICQ nebo Skype. V neposlední řadě jsou mezi nimi i ti, kteří se cítí být sami a internet pro ně znamená kontakt se společností. „Někteří senioři jsou ještě v pracovním procesu a práci na PC potřebují k výkonu svojí profese,“ zmiňuje další z důvodů Beáta Kolčavová, koordinátorka kurzů počítačové gramotnosti, které nabízí Farní charita Beroun. A jak říká, senioři patří k jejich nejmilejším studentům. „Jejich nadšení se něco naučit nás fascinuje. Mají náš veliký obdiv; jsou velice společenští, veselí a umějí si dělat legraci i sami ze sebe. Je pravda, že jim jde výuka pomaleji než ostatním klientům, ale jsou schopni se to naučit. Dělá jim radost, když se jim něco povede,“ chválí své žáky Beáta Kolčavová.
Rozpaky rychle zmizely
Od roku 2006, tedy od začátku trvání projektu, až do dnešního dne prošlo zdejšími počítačovými kurzy 168 seniorů. I zde probíhá výuka od úplných základů, jako je práce s klávesnicí či s ovládací myší. Pro seniory je například důležité, aby si zvykli uvolnit zápěstí. Většina z nich má totiž zpočátku, když drží myš, ztuhlou ruku. Postupně se ale přes všechny počáteční překážky dostanou a nakonec se někteří zajímají i o tak složité programy, jako je například Power Point, který umožňuje prezentovat výsledky jejich práce. „Chodili k nám senioři, kteří se cítili být sami, podceňovali se, mysleli si, že už je nikdo nepotřebuje, že jsou k ničemu a že si nic nepamatují. U nás pookřáli a viděli najednou svět jinak,“ říká Beáta Kolčavová. Počítačových kurzů pro seniory je dnes hodně a jsou poměrně pestré. Liší se ovšem cenou, kvalitou a hloubkou znalostí, které si senioři z kurzů odnesou. Nabízejí je některé charity, neziskové organizace, ale i komerční firmy. Počítačové minimum poskytují také knihovny, některé městské obvody a občanská sdružení. Počítač zkrátka patří k novému životnímu stylu seniorů.
Sdílet článek na:
Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články
