Sedláci se s vězniteli nebavili
Vydání: 2008/27 Cyrilometodějské dvojčíslo , 1.7.2008
Příloha: Perspektivy
Kdo by se chtěl seznámit s historickým pozadím násilné kolektivizace zemědělství v Československu, včetně nuceného vystěhovávání sedláků a jejich rodin, určitě rád sáhne po knize Karla Jecha Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Čtenáři se v ní dostává do rukou zasvěcený výklad nejhoršího zločinu, kterého se na československých občanech komunistický režim dopustil. Bezuzdným způsobem totiž rozvrátil přirozené mezilidské a hospodářské vztahy, které se na venkově vytvářely po staletí. Narušil rovnováhu selského stavu, který byl silnou oporou společnosti v každé době.Autor cituje svědectví literárního kritika Bedřicha Fučíka, zavřeného v roce 1951: „Inteligence byla v kriminále, a platí to i o katolické inteligenci, až daleko a daleko třeba za sedláky. Je pravda, že režim zavíral výborné rolníky, pro výstrahu. Sedláci se však chovali nejdůstojněji ze všech vězňů. S vězniteli nemluvili. Jeden, kterého jsem poznal, se jmenoval Dub, byl od Vlašimi. A choval se tam jako dub. Nikdy necukl, snášel klidně nadávky. V sedlácích byla prostě vzadu jistá důstojnost. Osvětluji si to tím, že sedlák byl jedním z nezávislých členů národa. Byl závislý třeba na počasí, ale ne na lidské zvůli. Musel všecko vzít na sebe, smůlu i neštěstí.“
Jádro knihy tvoří zasvěcený popis zrůdného komunistického přetváření československého zemědělství podle stalinského vzoru na základě nových zákonů, předpisů, vyhlášek a směrnic. Součástí plánu bylo i zakládání družstev. Mnoha lidem se do nich vstupovat nechtělo. Režim si však dovedl poradit. Rebelům, zpravidla nejschopnějším hospodářům, znemožnil svobodně podnikat, předepisoval jim nesplnitelné dodávky. Kdo nesplnil, toho obžaloval, uvěznil, zkonfiskoval mu majetek, rodinu vystěhoval.
Komunistická propaganda psychologicky kalkulovala s lidskou záští a sousedskou závistí – rozdmýchávala ovzduší sociální netolerance. Nedostatek potravin na trhu sváděla na vesnické boháče. Na druhé straně autor ukazuje, že ani řada členů KSČ na venkově nepřijímala nastupující linii bez výhrad, dokonce se v některých případech soukromých zemědělců zastávala. Vážili si totiž lidí označovaných za vesnické boháče jako dobrých odborníků a dobře věděli, že předepsané dodávky nemohou ani při dobré vůli splnit.
Československý komunistický režim chtěl plošně a systematicky zlikvidovat celý selský stav. Proto připravil seznamy selských rodin, které měly být ze svého bydliště vystěhovány. Model spočíval v tom, že například hlavu rodiny odsoudili ve vykonstruovaném procesu a celou jeho rodinu pak vystěhovali. Tyto procesy měly být v masovém měřítku spuštěny v roce 1951, kdy byly opět zavedeny potravinové lístky a trh se potýkal s nedostatkem masa. Neschopnost režimu se měla svést na nevinné oběti. V této souvislosti Karel Jech připomíná například babický proces z roku 1951 v Jihlavě nebo Akci Kluky proti soukromým sedlákům na Mladoboleslavsku. Příkladů však uvádí mnohem víc. V celém Československu bylo vystěhováno kolem dvou tisíc selských rodin. Tuto akci dnes mnozí označují jako zločin proti lidskosti. Autor neupadl do dnes časté laciné nedovzdělané a povrchní černobílé antikomunistické kritičnosti. Svůj výklad zasadil do širších dobových souvislostí a projevil se jako skutečný a objektivní historik. S využitím odkazů na literaturu a archivní prameny – jejich reprezentativní výběr čtenář najde na konci knihy. Je třeba ocenit, že Karel Jech ukazuje na konkrétní lidi, kteří ve své době nesli za své špatné jednání odpovědnost.
V závěru své knihy sleduje vývoj současného českého zemědělství. Konstatuje, že soukromí rolníci nyní hospodaří již na čtvrtině celkové výměry zemědělské půdy v České republice. Selský stav nezanikl, komunistům se nepodařilo jej zašlapat do země, vyvrátit nebo zcela zničit.
Michal Šimek
Karel JECH: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Vyšehrad, Praha 2008 Sdílet článek na:
Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články
