Vydání: 2004/8 Stárnutí a podzim života, 8.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

KOMENTÁŘ JAROSLAVA ŠEBKA
Po dlouhých a vyhrocených diskusích schválil minulý týden francouzský parlament velkou většinou zákon, který zakazuje nošení náboženských symbolů - tedy muslimských šátků, křesťanských křížů a nebo židovských jarmulek - ve státních školách (rozhodnutí musí však ještě definitivně potvrdit senát) . Proti jeho přijetí se postavily zejména některé muslimské organizace a obránci lidských práv. Francouzští biskupové se však v této kauze zachovali umírněně a snažili se přispět k uklidnění rozbouřených emocí.
Na jednu stranu lze toto opatření pochopit. Ve Francii existuje téměř sto let odluka církve od státu a vláda si vždy zakládala na dodržování laického charakteru státu, v jehož důsledku jsou projevy náboženského života z veřejných institucí vykázány. Dalším důvodem k přijetí zákona je strach z pětimilionové muslimské komunity, která se jen těžko včleňuje do většinové francouzské společnosti. Politici z tohoto důvodu varují před náboženským a sociálním rozdělením země. Problémy s integrací imigrantů z islámských zemí mají ostatně i další západoevropské země a intenzivně je řeší například v Německu nebo v Itálii. Na druhou stranu budí přijaté nařízení přinejmenším rozpaky. Jeho odpůrci poukazují na fakt, že západní společnost tím prokazuje svou slabost, protože se uchyluje ke stejným praktikám, jako nedemokratické režimy, které často (a právem) kritizuje. Cesta, jakou se vydali Francouzi, s sebou nese i velká rizika. Nespokojenost muslimů s přijatým nařízením se může snadno stát živnou půdou pro činnost radikálních skupin. Nelze se také tvářit, že náboženství je pouze soukromou záležitostí. Ať se nám to líbí, nebo ne, stalo se podstatnou součástí veřejného života a ovlivňuje i politiku, čehož jsme se stali svědky zejména po tragické zkušenosti 11. září. Zákazy podle mého názoru ničemu neprospějí, problém se tím pouze vystrčí dveřmi ven, aby se za chvíli vrátil oknem, a možná ještě ve vyhrocenější podobě. Výzvy, které před nás globalizace staví, by měly vést spíše k hledání tolerance různých kultur a schopnosti porozumět odlišným tradicím a jejich kořenům a současně nerozmělňovat vlastní identitu, abychom nakonec ani nevěděli, čí jsme. A to platí naléhavě i pro nás. Je naivní si myslet, že budeme podobných problémů ušetřeni. Prakticky ve stejné době, kdy jednal francouzský parlament, objevily se v našem tisku diskuse o výstavbě mešity v Orlové na Karvinsku.