Šátky, ven ze škol!

Vydání: 2004/8 Stárnutí a podzim života, 8.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

KOMENTÁŘ JAROSLAVA ŠEBKA

Po dlouhých a vyhrocených diskusích schválil minulý týden francouzský parlament velkou většinou zákon, který zakazuje nošení náboženských symbolů - tedy muslimských šátků, křesťanských křížů a nebo židovských jarmulek - ve státních školách (rozhodnutí musí však ještě definitivně potvrdit senát) . Proti jeho přijetí se postavily zejména některé muslimské organizace a obránci lidských práv. Francouzští biskupové se však v této kauze zachovali umírněně a snažili se přispět k uklidnění rozbouřených emocí.

Na jednu stranu lze toto opatření pochopit. Ve Francii existuje téměř sto let odluka církve od státu a vláda si vždy zakládala na dodržování laického charakteru státu, v jehož důsledku jsou projevy náboženského života z veřejných institucí vykázány. Dalším důvodem k přijetí zákona je strach z pětimilionové muslimské komunity, která se jen těžko včleňuje do většinové francouzské společnosti. Politici z tohoto důvodu varují před náboženským a sociálním rozdělením země. Problémy s integrací imigrantů z islámských zemí mají ostatně i další západoevropské země a intenzivně je řeší například v Německu nebo v Itálii. Na druhou stranu budí přijaté nařízení přinejmenším rozpaky. Jeho odpůrci poukazují na fakt, že západní společnost tím prokazuje svou slabost, protože se uchyluje ke stejným praktikám, jako nedemokratické režimy, které často (a právem) kritizuje. Cesta, jakou se vydali Francouzi, s sebou nese i velká rizika. Nespokojenost muslimů s přijatým nařízením se může snadno stát živnou půdou pro činnost radikálních skupin. Nelze se také tvářit, že náboženství je pouze soukromou záležitostí. Ať se nám to líbí, nebo ne, stalo se podstatnou součástí veřejného života a ovlivňuje i politiku, čehož jsme se stali svědky zejména po tragické zkušenosti 11. září. Zákazy podle mého názoru ničemu neprospějí, problém se tím pouze vystrčí dveřmi ven, aby se za chvíli vrátil oknem, a možná ještě ve vyhrocenější podobě. Výzvy, které před nás globalizace staví, by měly vést spíše k hledání tolerance různých kultur a schopnosti porozumět odlišným tradicím a jejich kořenům a současně nerozmělňovat vlastní identitu, abychom nakonec ani nevěděli, čí jsme. A to platí naléhavě i pro nás. Je naivní si myslet, že budeme podobných problémů ušetřeni. Prakticky ve stejné době, kdy jednal francouzský parlament, objevily se v našem tisku diskuse o výstavbě mešity v Orlové na Karvinsku. Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay