26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Šatičky od skautek i z Číny

17. 12. 2019

|
Tisk
|

Rozměrný venkovní betlém a živá zvířata lákají v těchto dnech ke vstupu do pražského kostela Panny Marie Vítězné, kde k Ježíšovým dětským létům odkazuje jedna z nejvyhledávanějších tuzemských památek: soška Pražského Jezulátka.

Vydání: 2019/51-52 Oslavme ten „tajemný svátek“, 17.12.2019, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Vánoce KT


„Chceme tak v adventním a vánočním čase ukázat, že Jezulátko – dítě Ježíš – zve také děti, že je tu kostel i pro ně,“ vysvětluje KT asistentka kláštera Hana Říhová. V kostele se v tomto čase konají vánoční programy pro školní skupiny, rodiny s dětmi zase přijdou na Boží hod na tradiční Rybovu Českou mši vánoční. Jezulátko však přitahuje po celý rok, a to nejen děti, ale i mnoho dospělých z celého světa. V roce 2009 je přišel uctít dokonce papež Benedikt XVI., který se v tomto kostele pomodlil za všechny dětské oběti násilí a zneužívání. A sošce přinesl darem zlatou korunku.
Výšivka od Marie Terezie
Právě svými šperky a královskými rouchy, která převléká podle liturgického období, je Pražské Jezulátko proslulé v křesťanském i uměleckém světě. S Hanou Říhovou a karmelitkou Dítěte Ježíše Jitkou Petříkovou listujeme katalogy, kde je většina Ježíškova šatníku zdokumentována. „Šatiček má Jezulátko asi tři sta třicet. Ne všechny ale může oblékat,“ vypráví sestra Jitka – právě ona má sošku už několik let na starosti. Patří to k povinnostem sester, které se tu starají o sakristii a liturgický prostor kostela. Ne všechny oblečky na křehkou sošku sedí. „Některé materiály zase málo vyniknou ve skříňce na bočním oltáři, kde je Jezulátko vystaveno,“ doplňuje řeholnice.
Výběr nejzajímavějších kousků předvádí malé muzeum, volně přístupné v patře za hlavním oltářem: je mezi nimi dar slavného brazilského spisovatele Paula Coelha, stylové vietnamské nebo mexické šatičky i roucho, které Jezulátku vlastnoručně vyšila císařovna Marie Terezie. „Tyto šatičky patří k nejstarším, originální už je ale jenom výšivka, kterou bylo nutné přenést na novější textilii,“ přibližuje sestra Jitka. A hned upozorňuje na jednoho ze svých „favoritů“ – obleček, který na hedvábí vyšily spolusestry karmelitky v Šanghaji. „Jsou tu vyšité i čínské znaky – modlitba za čínský lid,“ vyzdvihuje řeholnice.
U širší veřejnosti pak zarezonovaly „vlastenecké“ šatičky, které Jezulátko obléklo k 30. výročí Sametové revoluce. „Je to dar Čechoameričanů z roku 1967,“ upřesňuje sestra Jitka. „Na bílém podkladu jsou vyšité lidové vzory a krajka u zápěstí je zdobená trikolorou. K výročí jsme dokoupili trikolorovou stuhu a přidali ji Jezulátku jako šerpu.“ Také další významné momenty jsou příležitostí „provětrat“ některý zvláštní model. Například pro skautská jubilea jsou tu hned dva: modré roucho se skautskou lilií (dílo katolických skautek z roku 1947) a stylizovaný kroj s košilí, šátkem, a dokonce se skautským kloboukem.
„Stává se, že lidé zažijí díky Jezulátku vyslyšení modliteb nebo jim skrze tuto sošku Bůh jinak výrazně vstoupí do života. Oni pak touží projevit vděčnost tím, že chtějí sami nové šatičky darovat,“ ozřejmuje sestra Jitka, jak se šatník milostné sošky obohacuje. „V takovém případě ale upřednostňujeme přesnou domluvu. Šatičky pro Pražské Jezulátko mají jednotný střih, který respektuje jeho velikost, rozpětí ruček a podobně, aby šlo roucho obléci a soška se přitom nepoškodila,“ poznamenává sakristánka. Kompletní oděv 47 centimetrů vysoké figurky tvoří spodní košilka, přes kterou se navlékají šatičky s rukávy se zapínáním na zádech, a navrch patří pláštík s předním zavazováním. Jeho křídla se přehýbají jedno dovnitř a jedno ven, aby byly vidět dekorace.
Proč je Dítě nahé
Nyní je nicméně Jezulátko až do Štědrého dne zahalené jen prostou voskovou košilkou, která je součástí sošky. „Děláme to tak v adventu už několikátým rokem, abychom připomněli, že se Ježíš narodil jako chudé dítě,“ podotýká Hana Říhová. Právě takto darovala Polyxena z Lobkovic sošku roku 1628 zdejším bosým karmelitánům. Až na slavnost Narození jí oblékne sestra Jitka bílé slavnostní roucho.
„Někdy sem lidé přicházejí s dotazem, kde máme tu ‚panenku‘. Ale při oblékání Jezulátka jde samozřejmě o víc než jen o strojení panenky. Profesor Royt to kdesi popsal jako symbolické vyjádření touhy dotýkat se Boha a já tu u mnoha lidí, zvláště u poutníků z jižních národů, skutečně pozoruji, že skrze tuto sošku s dojetím a vděčností prožívají svůj vztah k Bohu,“ zamýšlí se sestra Jitka. A Hana Říhová doplňuje, že pro mnohé příchozí je právě pouť k Pražskému Jezulátku důvodem, proč přicestovat do Evropy. Příběhy poutníků a jejich úcta ke Kristu v jeho dětské nevinnosti jsou podle obou žen tím, co z kostela Panny Marie Vítězné činí výjimečný poutní cíl a místo naděje.
Během vánočních svátků je možné do kostela přijít každý den, jen během liturgie není prohlídka kostela ani muzea možná. Kdo chce zažít uctívání sošky v takřka barokní nádheře, může vyčkat do 3. května 2020 na výroční Slavnost korunovace s procesím a opětovným vložením korunky na hlavu Jezulátka. Kostel bude otevřen i během úprav venkovního prostranství v příštím a přespříštím roce, díky nimž získá sociální zařízení a bezbariérový vstup.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou