Řekl Svatý otec František: „dáváš-li milodar a nepodíváš se přitom chudému do očí, nic jsi nedal“ a Svatý otec Benedikt: „Církev nabízí především duchovní pomoc. Dobročinnost, nemá-li za následek obrácení, Církvi nenáleží“.
Pokud se tedy česká katolická církev neujme se vší opravdovostí učitelského úřadu a sociální stránku nepřenechá těm, kdo jsou pro ni určeni, tj. řeholím a spolupracujícím laikům, opravdu se dostane do finančních potíží a zůstane ovládaná státem.
Jak lze chápat jednání komise nemající oprávnění jednat za stát, s komisí nemající oprávnění jednat za Církev? Mohou být taková jednání transparentní a mohou vymezovat spolupráci jinak, než příkazem? Jak přesvědčit prostého věřícího, že jeho kostelní příspěvek není daň do rukou státu?