Ale funguje to spíše naopak, není to sbírka variant, ale spíše až hlubší osobní identita nachází blízké s druhými. Vyznání jako mnoho lidského byla budována i s protikladností. Sousedé se vyhraňují, tu plotem, tu obojkem pro psa. Nejinak rozvíjející se náboženské kultury. Zdroje blízké, ale praxe podle kultur, krajin, doby. . . I slovo konverze je příliš zobecňující, spíše než umělá hlavička by slušel obsah. Trochu to připomíná klasiku, když animistovi řekli, že je animista, do té doby to netušil, vymyslel to na něj nějaký profesor, asi z reformovaných kořenů. Nebo "šamana" na svatbě hvězdy pop music, zatímco autentický šaman spíše mlčí, tento rozkládal jako kazatel nebo diskutér, spíše parodií galimatyáše, než co jiného.

a to UVĚŘIT BOŽÍMU SLOVU. Často slýcháme VĚŘÍM V BOHA místo VĚŘÍM BOHU. Je snadné uvěřit v Boha a velmi obtížné uvěřit a plnit to co požaduje. Začátkem poznání cesty jest odpověď na otázku ,kterou pokládá sám Ježíš ZA KOHO MĚ POKLÁDÁTE ? Pokud na ní nenalézáme odpověď v podobě SYN BOHA tak se o žádnou cestu k BOHU nejedná. Dnes je moderní neustále bez zjevné myšlenky opakovat BŮH JE LÁSKA a to ostatní co nám BŮH sděluje nebo přímo přikazuje popírat. Nelze nahradit vyznání víry přikázáním tolerance a přitom hovořit o cestě k Bohu !