Vydání: 2008/42 Pontifikát Pia XII., 14.10.2008

Na závěr každého růžence se modlíme: „Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavené Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují.“ Rád bych se tedy zeptal, jak mám žít např. podle tajemství „s kterým jsi Alžbětu navštívila“? Čeho máme dosáhnout a co nám slibují růžencová tajemství?

Začněme tím nejdůležitějším: slovo „tajemství“ (mysterion) neoznačuje v novozákonních textech něco tajného, co se po vyzrazení stává zjevným a pochopitelným (tedy jakousi „tajnost“), nýbrž skutečnost, která nás přesahuje a nepřestává být tajemstvím i poté, co jsme ji „poznali“. Především však toto neproniknutelné tajemství není určeno jen k tomu, abychom nad ním žasli (to by mohlo být neužitečné), nýbrž abychom na něm měli podíl, žili z něj. Zejména pavlovské texty označují tímto termínem hlavně Boží plán spásy v Ježíši Kristu. A přesně v tomto smyslu užíváme slova „tajemství“ také při modlitbě růžence: jde o Boží záměr spasit všechny lidi skrze Ježíše Krista, který se již uskutečnil v jeho pozemském životě (zvláště v jeho smrti a vzkříšení), ale který také potřebuje každý z nás přijmout jako dar.
Proto mluvíme o jednotlivých „tajemstvích růžence“, proto si je v této meditativní modlitbě opakovaně připomínáme: připravujeme tím svá srdce na přijetí daru spásy. To ostatně vyjadřuje rovněž první věta závěrečné modlitby, kterou čtenář ve svém dotazu necitoval: „Bože, tvůj jednorozený Syn nám svou smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu...“
Obecně se tedy dá říci, že všechna růžencová tajemství dohromady nám mají pomoci dosáhnout věčné spásy, kterou zároveň slibují, a náš život podle nich nás k přijetí daru spásy disponuje. Růžencová tajemství tak pro nás mají být jednak příslibem, dále vzorem k napodobování a rovněž důležitým stimulem k otevírání se Božímu působení v našem životě. Právě proto jde o mariánskou modlitbu, neboť výstižně zrcadlí Mariinu úplnou vydanost Bohu a její plnou připravenost k přijetí Božího daru spásy.
To, v čem a jak nás mají inspirovat jednotlivá tajemství, by mělo být právě jedním z hlavních plodů vlastní růžencové meditace; přičemž každého z nás osloví jinak a pobídnou k něčemu jinému. Důležité je, aby oslovovala a pobízela.
V rozjímání o Mariině návštěvě u Alžběty osobně vnímám pobídku k ochotné službě bližním, k navenek vyjádřené oslavě Boha (Magnifikat), ale především k nesení Krista bližním a k jeho objevování v druhém člověku.
P. Pavel Vojtěch Kohut, odborný asistent na KTF UK