Rusofobie a spotřebitelská chátra
11.8.2014, Autor: Jaroslav Šubrt
Bývalý předseda vlády ČR Petr Nečas minulý týden v souvislosti s eskalujícím napětím mezi Ruskem a Západem upozornil na stránkách MF Dnes na nebezpečí „otevřené či skryté rusofobie“. To je jistě v pořádku, poněvadž každá fobie je konec konců symptomem toho, že v našem nitru je cosi v nepořádku, něco až chorobného, pokřiveného a málo reflektovaného. Takže jsem se díky panu bývalému předsedovi pokusil zapátrat i v těch nejskrytějších zákoutích vlastního nitra, nejsem-li snad i já potrefen touto úchylkou.
Ale stejně mi to nedalo: musel jsem se ošít. A to když jsem si ve stejný den přečetl ještě prohlášení mluvčího moskevského patriarchátu protojereje Vsevoloda Čaplina k zákazu dovozu západních potravin, který nařídil prezident Vladimir Putin v odvetě za sankce vyhlášené Západem. Podle Čaplinových slov omezení importu prý pomůže Rusům „přestat se honit za západním spotřebitelským standardem“ a „naučí je skromnosti i umění spokojit se s málem“. No, uvidíme… Jen pevně doufám, že prostým lidem, na něž důsledky oboustranných sankcí dopadnou nejspíš nejcitelněji, půjdou příkladem ti pohádkově zbohatnuvší lidé z blízkosti ruského prezidenta a především špičky místní pravoslavné církve. Něco o jejich skromnosti a umění spokojit se s málem už víme, že ano…
Když jsem četl Čaplinovo prohlášení, vybavila se mi taky věta jiného současného ruského velikána ducha, politického analytika Eduarda Birova, nesmlouvavého kritika hodnot dekadentního Západu, který kdesi napsal: „Žít v impériu je údělem silných, na který spotřebitelská chátra nestačí.“ Jestli jsem tu „spotřebitelskou chátru“ vztáhl taky na sebe? No to si pište! Dotklo se mě to? Samozřejmě! Pokládám to za čiré pokrytectví. Pochybuji totiž, že by někdo z těch ruských, ale i všelijakých jiných kritiků údajně jen a jen na konzum orientované západní civilizace byl dnes kupříkladu ochoten jít s bolavým chrupem za místním kovářem, jezdit v letních vedrech v autě bez klimatizace nebo se vzdát komfortu chytrého telefonu. Člověk by ale zas na druhou stranu neměl být tak nedůtklivý: pokud totiž pocit morální převahy někomu pomůže posílit už tak dosti chatrné sebevědomí, no tak co… Pravda, povyšovat se nad druhé sice není příliš křesťanské (pýcha je jeden ze sedmi hlavních hříchů), ale na druhou stranu kdo z nás může s čistým svědomím tvrdit, že někdy netrpěl podobným nešvarem?
Abych však na konec nebyl nesprávně pochopen: vůbec netvrdím, že západní civilizace nemá dost a dost vlastních problémů a že se v současné době nepotýká se symptomy docela vážné krize. Nicméně na základě zkušeností z doby „nedávno minulé“ musím prohlásit, že jsem Pánu Bohu nesmírně vděčný za to, že žiju v „přežitém modelu demokracie západního typu“, jak bylo možné se v prohlášení rovněž dočíst, a že mi už nikdy žádný báťuška Čaplin nebude určovat, co si mám myslet, co můžu číst a poslouchat, na co se mám dívat, kam můžu nebo nemůžu cestovat a dokonce i čemu mám nebo nemám věřit. Amen.
Sdílet článek na:
Sekce: Blogy, Redaktoři, Články
