Rusko se rozloučilo se Solženicynem
Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008, Autor: Martin T. Zikmund
V Donském klášteře v Moskvě byl 6. srpna slavnostně pohřben někdejší sovětský disident a nositel Nobelovy ceny za literaturu A. I. Solženicyn. Zemřel tři dny předtím ve věku 89 let. Na počest tohoto odvážného kritika komunismu a obhájce morálních a duchovních hodnot se v době jeho pohřbu rozezněly rovněž zvony katedrály Ducha Svatého v Hradci Králové.„Byl Davidem, který porazil Goliáše,“ tak ruský spisovatel Andrej Bitov shrnul minulý týden Solženicynovo životní dílo, jímž demaskoval zrůdnost stalinského režimu. Již den před pohřbem vzdal zesnulému spisovateli hold v Ruské akademii věd také premiér Vladimir Putin. K paradoxům ruské reality přitom patří, že Putin – bývalý důstojník KGB – v době, kdy byl prezidentem, vyznamenal Solženicyna – někdejšího disidenta – nejvyšším státním vyznamenáním. Se zesnulým spisovatelem se přišel do Donského kláštera rozloučit vedle jiných osobností i ruský prezident Dmitrij Medveděv, který kvůli tomu přerušil svou dovolenou.
HLÁSAL ASKEZI
„Alexander Isajevič čelil mnoha životním zkouškám s pokorou a křesťanskou důstojností, když přestál těžkosti II. světové války, nespravedlivé tribunály, tábory a exil z vlasti,“ vyzdvihl při pohřebním obřadu Solženicynovu osobnost patriarcha Moskvy a vší Rusi Alexej II. „Ačkoli Solženicyn žil v nedobrovolné emigraci, pokračoval ve svědectví pravdě a jeho vynikající díla si získala zaslouženou pozornost a hluboký respekt mnoha lidí v Rusku a zahraničí,“ dodal. Podle patriarchy spisovatel nešetřil námahou, aby zachránil jak ruskou literaturu, tak i kontinuitu pravoslavné tradice.
V křesťanské víře rusko-pravoslavného zaměření spatřoval nejvyšší hodnotu. V jejím duchu hlásal morální přísnost a zdrženlivost, stejně jako relativitu materiálních věcí. I proto si Solženicyn zvolil místo svého posledního odpočinku Donský klášter. Tam – u otevřené rakve – byl také celou noc před pohřbem předčítán žaltář.
Při posledním interview, které spisovatel poskytl, vyznal, že chápe smrt jako „přirozený, i když v žádném případě poslední milník naší existence“. Když mu pak redaktor The Independent popřál ještě mnoho tvůrčích let, spisovatel odpověděl: „Ne, ne, už toho bylo dost.“
Kritikou nešetřil Rusko ani Západ
Alexander Isajevič Solženicyn se narodil 11. prosince 1918 v lázeňském městě Kislovodsk v severním podhůří Kavkazu. Od počátku války v roce 1941 bojoval jako důstojník dělostřelectva v Rudé armádě. V roce 1945 však byl zatčen a poslán do trestaneckého tábora, neboť se ve svých dopisech negativně vyjadřoval o Stalinovi. V roce 1953 byl ze zdravotních důvodů propuštěn (rakovinu se však podařilo vyléčit), další tři roky ale strávil ve vyhnanství v Kazachstánu. Poté pracoval jako venkovský učitel a spisovatel kritický vůči komunistickému režimu. Po publikování prvních děl a obdržení Nobelovy ceny v roce 1970 byl vypovězen ze země. Z exilu, který strávil většinou ve Spojených státech, se do Ruska vrátil až po rozpadu sovětského impéria. K charakteru ruské demokracie, kterou nazýval oligarchií, však zachovával kritický odstup. Stejně tak kritizoval i „dekandentní“ Západ.
(red) Sdílet článek na:
Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články
