26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Rusko se rozloučilo se Solženicynem

12. 8. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008, Autor: Martin T. Zikmund

V Donském klášteře v Moskvě byl 6. srpna slavnostně pohřben někdejší sovětský disident a nositel Nobelovy ceny za literaturu A. I. Solženicyn. Zemřel tři dny předtím ve věku 89 let. Na počest tohoto odvážného kritika komunismu a obhájce morálních a duchovních hodnot se v době jeho pohřbu rozezněly rovněž zvony katedrály Ducha Svatého v Hradci Králové.

„Byl Davidem, který porazil Goliáše,“ tak ruský spisovatel Andrej Bitov shrnul minulý týden Solženicynovo životní dílo, jímž demaskoval zrůdnost stalinského režimu. Již den před pohřbem vzdal zesnulému spisovateli hold v Ruské akademii věd také premiér Vladimir Putin. K paradoxům ruské reality přitom patří, že Putin – bývalý důstojník KGB – v době, kdy byl prezidentem, vyznamenal Solženicyna – někdejšího disidenta – nejvyšším státním vyznamenáním. Se zesnulým spisovatelem se přišel do Donského kláštera rozloučit vedle jiných osobností i ruský prezident Dmitrij Medveděv, který kvůli tomu přerušil svou dovolenou.

HLÁSAL ASKEZI
„Alexander Isajevič čelil mnoha životním zkouškám s pokorou a křesťanskou důstojností, když přestál těžkosti II. světové války, nespravedlivé tribunály, tábory a exil z vlasti,“ vyzdvihl při pohřebním obřadu Solženicynovu osobnost patriarcha Moskvy a vší Rusi Alexej II. „Ačkoli Solženicyn žil v nedobrovolné emigraci, pokračoval ve svědectví pravdě a jeho vynikající díla si získala zaslouženou pozornost a hluboký respekt mnoha lidí v Rusku a zahraničí,“ dodal. Podle patriarchy spisovatel nešetřil námahou, aby zachránil jak ruskou literaturu, tak i kontinuitu pravoslavné tradice.
V křesťanské víře rusko-pravoslavného zaměření spatřoval nejvyšší hodnotu. V jejím duchu hlásal morální přísnost a zdrženlivost, stejně jako relativitu materiálních věcí. I proto si Solženicyn zvolil místo svého posledního odpočinku Donský klášter. Tam – u otevřené rakve – byl také celou noc před pohřbem předčítán žaltář.
Při posledním interview, které spisovatel poskytl, vyznal, že chápe smrt jako „přirozený, i když v žádném případě poslední milník naší existence“. Když mu pak redaktor The Independent popřál ještě mnoho tvůrčích let, spisovatel odpověděl: „Ne, ne, už toho bylo dost.“



Kritikou nešetřil Rusko ani Západ
Alexander Isajevič Solženicyn se narodil 11. prosince 1918 v lázeňském městě Kislovodsk v severním podhůří Kavkazu. Od počátku války v roce 1941 bojoval jako důstojník dělostřelectva v Rudé armádě. V roce 1945 však byl zatčen a poslán do trestaneckého tábora, neboť se ve svých dopisech negativně vyjadřoval o Stalinovi. V roce 1953 byl ze zdravotních důvodů propuštěn (rakovinu se však podařilo vyléčit), další tři roky ale strávil ve vyhnanství v Kazachstánu. Poté pracoval jako venkovský učitel a spisovatel kritický vůči komunistickému režimu. Po publikování prvních děl a obdržení Nobelovy ceny v roce 1970 byl vypovězen ze země. Z exilu, který strávil většinou ve Spojených státech, se do Ruska vrátil až po rozpadu sovětského impéria. K charakteru ruské demokracie, kterou nazýval oligarchií, však zachovával kritický odstup. Stejně tak kritizoval i „dekandentní“ Západ.
(red)
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou