Rozkol společnosti je hluboký

Vydání: 2021/42 Vykročit spolu na cestu, 12.10.2021, Autor: Jiří Zajíc

Příloha: Perspektivy 42

Výsledek voleb, očkování, starost o klima – témata, kterým se leckdo v rozhovoru raději vyhýbá. Je vůbec možné držet při sobě navzdory konfliktním otázkám?


Bez otevřenosti pro druhé se můžeme ocitnout nad propastí, přes kterou nevede most. Snímek Pixabay


Na začátku jedenácté kapitoly knihy Geneze je jedno z nejznámějších vyprávění Starého zákona: o babylonské věži. Lidé si v něm řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ V duchu starozákonního nahlížení na Boha jim do toho ovšem „hodil vidle“ sám Hospodin: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.

Dnes si už nemyslíme, že by Bůh žárlil na naše pokusy o sjednocení a pokrok, ale ústřední problém neschopnosti se domluvit je právě v naší době mimořádně aktuální. V loňském rozsáhlém výzkumu nazvaném Hledání ztraceného dialogu (zadaný Nadací Friedricha Eberta – pozn. red.), který proběhl u našich německých sousedů, zaměřeném na soudržnost společnosti, se hned v úvodu konstatuje: „Všechny skupiny tíží existující polarizace a nemožnost najít společnou řeč. Moderované rozhovory mezi nimi ukazují, že rozkol je hluboký: hodnoty, priority a představy se setkávají (pokud vůbec) jen na úrovni pojmů, ne již ale obsahů. Témata, na jejichž způsobu řešení by byla shoda, tak neexistují.“

Není to pochopitelně problém jen německé společnosti. Vidíme ho, kamkoliv se dnes podíváme. U nás tuto situaci potvrdily hned dva rozsáhlé výzkumy: předloňský Rozděleni svobodou (projekt Českého rozhlasu) a úplně čerstvý Jedna společnost – různé světy (vypracoval STEM pro Nadaci Friedricha Eberta). Překvapující může být snad jen to, že se ztráta schopnosti domluvit se v rámci jedné společnosti týká i Německa, které na rozdíl od ostatních států Evropy působí ještě jako poslední bašta spolehlivé solidnosti.

Proč se vytrácí soudržnost společnosti?

Už před patnácti lety na tento vývoj poukazovala zevrubná studie Soudržnost v diferencující se společnosti (Sociologický ústav Akademie věd ČR), kde se konstatuje: „Většina vyspělých zemí v posledních desetiletích prodělává zrychlující se sociální fragmentaci vyvolanou postupující individualizací. Její projevy lze pozorovat v každodenním životě, ať už jde o pokles volební účasti, občanské angažovanosti, členství v dobrovolných sdruženích, vzrůstající cynismus ve věcech veřejných nebo úbytek mezilidské důvěry. Nedostatek sociální soudržnosti, který se projevuje jako slabé sociální vazby, nízká solidarita a slabá zakořeněnost v místních komunitách, pak vede ke zvýšenému tlaku na výdaje z veřejných rozpočtů.(…) K této krizi přispívá rovněž konec expanze střední třídy a s ní spjatých občanských ctností, rostoucí nerovnosti, z ní plynoucí sociální roztříštěnost a v neposlední řadě úpadek morálních hodnot.“

Když si to pro jistotu ještě stručně shrneme, tak soudržnost ve společnostech našeho typu se vytrácí úměrně tomu, jak se doslova „rozpouští“ společně sdílená hodnotová základna. A je to podstatně důsledkem působení globálního kapitalismu a současně nárůstem individualismu. K tomu papež František ve své poslední, právě rok staré encyklice Fratelli tutti (čl. 105) říká: „Pouhý součet individuálních zájmů nemůže vytvořit lepší svět pro celou lidskou rodinu. Nemůže nás to ani zachránit z mnoha nemocí, které se nyní rostoucím způsobem globalizují. Radikální individualismus je virus, který je velmi obtížné vykořenit, protože je chytrý. Vnucuje nám přesvědčení, že vše spočívá v tom, že dáváme volný průchod svým ambicím, jako kdybychom honbou za stále většími ambicemi a vytvářením individuálních jistot mohli nějak prospět společnému dobru.“

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Jiří Zajíc. Autor je pedagog, publicista a skaut




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 43 19. – 25. října 2021

Příležitost k naslouchání

Synodální cesta církve v českých a moravských diecézích začala minulou neděli. Biskupové ji oficiálně zahájili bohoslužbami v katedrálách.

celý článek


K práci ve skupinách je zván každý

Období od konce října 2021 do konce ledna 2022 bude patřit práci ve skupinách ve farnostech, ale klidně také ve školách, společenstvích, řeholních komunitách, laických…

celý článek


Blahořečení papeže úsměvů

Cesta k beatifikaci „papeže úsměvů“, jak říkali Janu Pavlu I., je otevřena. Papež František totiž uznal zázrak uskutečněný na jeho přímluvu – šlo o uzdravení…

celý článek


Křesťanský státník, císař a král

Narodil se na zámku Persenbeug v Dolních Rakousích jako nejstarší syn arcivévody Oty Františka, který byl synovcem císaře Františka Josefa I. Vzhledem k tomu, že císařův…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay