Žiju příběh Mariánského sloupu
Vydání: 2020/27-28 Získávat láskou Kristu národ celý, 30.6.2020, Autor: Jiří Macháně
PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.
Poslední úpravy Mariánského sloupu. Snímek Martina Řehořová/Člověk a Víra
Co vás – kluka z Řevnic – přivedlo ke kamenictví a sochařství?
Koukal jsem se na svět, jak to či ono nakreslit nebo uplácat z hlíny. Moje maminka a tatínek mě jednoho dne vzali k sochaři Jindřichu Severovi, aby jim poradil, co je to za vabu, že ten kluk místo učení pořád něco čmárá. Byl jsem v sedmé třídě, když si mě pan Severa vzal do ateliéru, abych se tam něco přiučil. Podpořil mě i jeho soused, sochař Jiří Seifert, který mě nechal sekat z kamene. A já jsem zjistil, jak je kámen úžasný. K tomu mě můj táta-střelmistr bral do lomu. Vlastně se mi v životě splnilo víc, než jsem si tenkrát jako kluk vysnil a dokázal představit.
Sochařství je poměrně náročná umělecká disciplína. Co je nejdůležitější k jejímu zvládnutí?
Nejzajímavější je moment, kdy přijdete před velký kus kamene a řeknete si: z toho udělám sochu. Ono to vypadá skoro jako drzost. Vždyť ten kámen je velký. Má třeba tři tuny. Ale jakmile to řeknete, musíte tomu dostát. Ze začátku přijde obrovské nadšení a elán, takže do toho začnete řezat a osekávat, přičemž běží měsíce, někdy i roky. Pak nastane ta chvilička, kdy je socha velice blízko, vidíte, jak „vystupuje“ z kamene. Je to úžasné dobrodružství.
Když před sebou máte kámen, vidíte v něm konečnou podobu díla?
Je to taková vnitřní obraznost. Když něco navrhuji – třeba oltář – dělám k tomu počáteční kresbu. Práce, na jejímž konci stojí hotové dílo, trvá i několik let. Když pak položím vedle sebe původní kresbu a konečnou podobu oltáře, je nádherné vidět, jak se tu původní myšlenku podařilo přenést do hmoty.
V roce 1990 jste absolvoval Akademii výtvarných umění. Jak se ze studenta stane sochař?
Začne dělat sochy. Já jsem to zažil jako pozvání. Když jsem totiž vyšel z akademie, našel si mě a pozval k práci na oltáři pro nunciaturu sochař Karel Stádník. Tenkrát vytvořil sošky a měl připravený model oltáře, který jsem vysekal do sliveneckého mramoru. Byla to úžasná zkušenost – a pak jsem pro něj udělal víc realizací. Jednoho dne mi řekl: „Petře, já už na to nemám sílu ani nervy, dělej to teď ty.“ A takhle mě do toho hodil.
A protože jsem na vysoké škole studoval vedle volné tvorby restaurování, našli si mě ještě další dva lidé: Jan Bradna a Jiří Novotný. Díky nim jsem pracoval na kopiích barokních andělů pro Strahovský klášter a čtyř Bendlových soch pro pražský kostel Nejsvětějšího Salvátora. Tak jsem se vlastně dostal až ke kopii sochy Panny Marie pro Mariánský sloup. U ní se oba obory – volná tvorba i restaurování – spojily. Ta socha má úžasnou kompozici, která se stala inspirací i pro moji vlastní tvorbu.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
PETR VÁŇA (*22. dubna 1965) absolvoval obor sochařství na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích. Po maturitě studoval na Akademii výtvarných umění. Věnuje se jak restaurátorské a kamenické práci, tak volné sochařské tvorbě. Založil mezinárodní sochařskou školu Five sculptors. V roce 2016 jej Česká biskupská konference ocenila Řádem sv. Cyrila a Metoděje za přínos současnému duchovně zaměřenému umění a za významný podíl na úsilí o obnovu Mariánského sloupu.
JIŘÍ MACHÁNĚ
Sdílet článek na:
