Už tenkrát si mě Bůh připravoval

Vydání: 2021/23 Rozvolněná Noc kostelů, 1.6.2021, Autor: Lenka Fojtíková

Sekulární františkánský řád si letos připomíná 800 let. Jedním z jeho členů, který v něm zastával také funkci národního ministra, je VÁCLAV NĚMEC, řádovým jménem PETR – původně evangelík a za minulého režimu příslušník Veřejné bezpečnosti.

 
Najednou jsem věděl, že v kousku chleba je Bůh, vzpomíná na své obrácení Petr Václav Němec. Snímek z rodinného archivu

Byl jste pokřtěný v evangelické církvi a před revolucí pracoval u Veřejné bezpečnosti, kde jste vstoupil do komunistické strany. Jak jste se vlastně ocitl v Sekulárním františkánském řádu?

V pubertě jsem se nejdřív stal přesvědčeným ateistou a materialistou. K zásadní změně v mém životě došlo v roce 1992, kdy jsem se obrátil.

Můžete prozradit, jak k tomu došlo?

Byla to postupná cesta a měla v tom prsty manželka, která byla věřící katolička. Aniž jsem o tom věděl, tak se za mne modlila. Po revoluci mi podstrkovala různou křesťanskou duchovní literaturu, kterou jsem četl, protože mě to začalo zajímat. Později mě pozvala do kostela. Šel jsem prozkoumat prostředí, které jsem neznal, i když se mi tam původně moc nechtělo.

A?

Párkrát jsem do kostela zašel a byla to pro mě „hrůza“. Vůbec jsem nechápal, co se tam děje. Proti manželčině víře jsem ale nebyl ani za totality. Bral jsem to prostě tak, že jsou lidé, kteří ke svému životu potřebují berličku víry. Sám jsem se považoval za „tvůrce světlých zítřků“, takže jsem nic takového nepotřeboval. Nikdy ale nezapomenu na Popeleční středu 4. března 1992, kdy se Bůh při mši svaté silně dotkl mého srdce, vlastně i mysli a celé bytosti.

Jak už jsem řekl, do kostela jsem chodil jako pozorovatel. O oné Popeleční středě jsem byl ale v okamžiku proměňování chvilku jakoby duchem mimo. Když jsem se navrátil zpět, kněz zrovna pozvedal hostii a mně se v hlavě ozval tichý hlas: „Václave, měl bys pokleknout, protože je tu Bůh.“ A já jsem věděl, byl jsem najednou pevně přesvědčený, že v tom nepatrném kousku chleba je skutečně Bůh.

Nevedlo vás k obrácení třeba to, že vás po revoluci vyhodili ze Sboru národní bezpečnosti (SNB)?

Mě ale nevyhodili! Já mám čisté lustrační osvědčení. Prošel jsem prověrkovou komisí, na které mě podpořili karvinští disidenti. Byl jsem sice přesvědčený komunista, ale žádný fanatik. Spíše jsem tíhnul k reformním komunistům. Následně jsem byl jmenován do vyšší funkce a později povýšen do hodnosti majora. Od policie jsem odešel na vlastní žádost.

Obrácení je jedna věc, ale vstup do řádu ještě něco jiného. Musíte složit sliby a členství s sebou přináší také spoustu povinností. Co vás k tomu vedlo?

Když jsem konvertoval ke katolické víře, tak mi kněz Petr Černota doporučil jednu modlitební charismatickou skupinu, která zrovna v Karviné vznikala. Prošli jsme se ženou různými duchovními semináři a obdrželi dary Ducha Svatého. Vedoucím modlitební skupiny byl člen třetího řádu svatého Františka Antonín Jaroš.

Vaše manželka je také členkou řádu?

Ano. Vstoupili jsme tam společně a s vedoucím modlitební skupiny zakládali místní bratrské společenství Sekulárního františkánského řádu (SFŘ) v Karviné. Bylo to v roce 1995. Naším duchovním asistentem byl od počátku až do konce svého života bratr Česlav Křížala OFM, který mne uvedl do františkánské spirituality. Seznámil jsem se s životopisem svatého Františka a legendami z jeho života.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.


Petr Václav Němec (nar. 27. 9. 1947) pochází z Petrovic u Karviné. Po Střední průmyslové škole strojní v Karviné (1962–1966) pracoval u Veřejné bezpečnosti, kde při zaměstnání vystudoval Fakultu veřejné bezpečnosti Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti (1977–1981). V roce 1993 odešel do civilu a stal se právníkem u Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava. Po své konverzi (1992) vstoupil v roce 1995 do Sekulárního františkánského řádu (SFŘ). Zde prošel mnoha službami, od roku 2006 do roku 2012 byl dvakrát národním ministrem, který je odpovědný za vedení národního bratrského společenství SFŘ, a v letech 2015–2018 byl formátorem národní rady. V letech 2000–2003 vystudoval Institut františkánských studií (IFS) v Praze.

LENKA FOJTÍKOVÁ




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 25 15. – 21. června 2021

Modlitba na místě popravy

Nad sedmadvaceti kříži v dlažbě Staroměstského náměstí v Praze se v pondělí 21. června v 18 hodin sejdou společně věřící církví spojených v Ekumenické radě církví,…

celý článek


Svěcení a primice novokněží

Přinášíme tradiční tablo novokněží s termíny svěcení a primičních mší svatých

celý článek


Libuše Šafránková se vrací domů

Jako na půvabnou Popelku, laskavou filmovou maminku, šarmantní dámu i hluboce věřící ženu budeme vzpomínat na herečku Libuši Šafránkovou. Zemřela 9. června v 68 letech.

celý článek


Poprava pánů – symbol i výstraha

Čím nás staroměstské krveprolití z 21. června 1621 tak děsí i fascinuje ještě po čtyřech staletích? Ptáme se historika MICHALA STEHLÍKA – mj. spoluautora aktuální…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay