Vydání: 2022/43 Nebojujte, jednejte, 18.10.2022, Autor: Karel Pučelík

Pokud se budeme bavit o počasí, a nejen o něm, tak úplně vše souvisí se změnou klimatu. Otázkou je, jak a jak mnoho jsou jednotlivé jevy změnou klimatu ovlivněny. Sucho, horké vlny a konečně i rizika lesních požárů se v teplejším a sušším klimatu vyskytují častěji a trvají déle. Tady je souvislost se změnou klimatu a s teplejší atmosférou jednoznačná. Globálně vyšší teplota o jeden stupeň Celsia oproti předindustriálnímu období (srovnáváme s obdobím 1850–1900) znamená v Evropě zvýšení o 2 °C a v Česku je poslední desetiletí teplejší už o 2,3 °C. To nejsou velká čísla, ale znamenají například vyšší výpar. V krajině chybí voda, která je ve formě vodní páry v atmosféře. Proto trvají suchá období déle, proto krajina přechází z normálního do suchého stavu rychleji.
Ano, nesmíme zapomínat, že jsme se dlouhá desetiletí snažili naši krajinu vysušit pomocí meliorací, protože jsme potřebovali zemědělskou půdu. Na mnoha místech bychom dnes měli půdu kvalitnější bez meliorací a na mnoha místech jsou zcela zbytečné, protože tam dnes už nehospodaříme. A pokud zaprší, vodu rychle odvádíme pryč, neumíme s ní hospodařit ani my, ani naše krajina.
Člověk se dané situaci docela rychle přizpůsobuje – zavádí klimatizace a horka tráví v supermarketech. Naučili jsme se ve vedrech zpomalit stejně, jak to dělají celé generace na jih od nás. A pokud není v létě nad 30 °C, považujeme takové léto za nevydařené. Ekosystémy však mají problém, jak ukazují hospodářské lesy a kůrovcová kalamita. Vegetační období totiž začíná dříve, což znamená větší nároky na vodu a větší škody v případě jarních mrazů, které ze střední Evropy jen tak nezmizí. Ve výsledku si v posledních letech průběh počasí pochvalují snad jen vinaři.
To je realita, kterou vidíme už dnes. Tlak vědy na odchod od fosilních paliv, jejichž spalování je zodpovědné za růst koncentrací skleníkových plynů, ale i za běžné každodenní znečištění ovzduší, nebyl vyslyšen. Dnes řešíme naši velkou závislost na ruském plynu, který budeme draze a neekologicky dovážet přes oceán, vracíme se k uhlí, a přitom jsme mohli mít část tepla a elektřiny z obnovitelných zdrojů. Já nechci vidět na každém kopci „větrník“, ale solární panely na střechách nebo nad parkovacími plochami mohly už pár let fungovat ve velkém.
Dnes řešíme jednoduchou rovnici – nevěřili jsme vědě, jsme závislí na Rusku. Pokud se teď vracíme k uhlí, měli bychom vědět, že to není do budoucna udržitelná cesta. Ano, musíme překlenout aktuální válečnou krizi, ale musíme se vrátit k tomu, co říká věda už 30 let. Spalování uhlí, ropy a plynu přineslo civilizaci velký pokrok a části světa i bohatství, ale budoucnost je jinde. Pamatuji si, že jsem jako malý kluk jezdíval s rodiči k blízkému potoku mýt auto. Bylo to docela běžné, někteří sousedé si vozili i různé autošampóny. Kdo měl možnost, domácí odpad běžně spaloval v domácím kotli. Dovedete si něco takového představit dnes? Svět se změnil a je to dobře. Benzínové auto a plynový kotel budou za chvíli stejná špinavá historie, za kterou se budeme stydět.
Konzervativní Británie je zvyklá na své chladné a vlhké počasí. Letní horka, která na ostrovech v posledních letech zaznamenávají, je však nutí ke změnám. Těší se na „barbecue season“, ale diskutují o odolnosti jejich infrastruktury a přemýšlejí, jak ji napravit. Zdálky se mi zdá, že přistupují k problému poněkud jinak než my. Po roce 2010 u nás začalo využívání obnovitelných zdrojů energie stagnovat někde kolem 7 %, zatímco Spojené království tento podíl na celkové výrobě energie zvýšilo až na 20 %. A jen pro zajímavost je dobré vědět, že Čína je na 15 % a Brazílie nad 40 % (viz ourworldindata.com). To je samozřejmě dáno podmínkami, které jednotlivé země pro obnovitelné zdroje mají, ale také jejich přístupem k řešení změny klimatu.
Pokud se zamyslíme nad naší ekonomikou a bezpečností dodávek energie, stáváme se fosilním skanzenem, jehož udržování bude zbytečně drahé, neekologické a v dnešním světě i neudržitelné. Když jsme nenastartovali změnu naší energetiky před deseti lety tak jako většina vyspělého, ale i rozvojového světa, pak bychom to měli udělat teď.
Ale je tady ještě druhá strana mince, kterou je zdravá krajina, zdravé lesy, způsob hospodaření na polích, udržení vody v pramenných oblastech a vzdáleně od nás i čistota moří a oceánů. To vše dohromady se umí globálně „postarat“ až o 40 % antropogenních emisí skleníkových plynů. Tyto ekosystémy umí zpomalit a ve výsledku dokonce i zastavit růst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, pokud jejich přidávání lidstvo výrazně zpomalí. To je sice optimistická vize, ale my dnes vidíme, že globální rozloha lesů klesá, oceány jsou ve špatném stavu a také se oteplují, takže do budoucna se jejich schopnost pohlcovat uhlík z atmosféry bude snižovat. Čas nám ubývá, opatření jsou pořád dražší a dražší a s rostoucí teplotou jich budeme potřebovat více a více. To však není žádná novinka, víme to už mnoho let.

RADIM TOLASZ (nar. 19. března 1964) je meteorolog a klimatolog, v Českém hydrometeorologickém ústavu vede oddělení klimatické změny, působí také jako expert Světové meteorologické organizace pro klimatická data a databáze, zastupuje Česko v Mezivládním panelu pro změnu klimatu při OSN (IPCC) a je členem Skupiny pro pozorování Země (GEO).