Rabín, který se přátelí s papežem

Vydání: 2023/21 Blíží se Noc kostelů, 23.5.2023, Autor: Filip Breindl

„Jsme přátelé v nejhlubším významu toho slova,“ popisuje vztah k papeži Františkovi argentinský rabín ABRAHAM SKORKA. Dne 10. května obdržel čestný doktorát Trnavské univerzity za přínos k dialogu mezi židy a katolíky. Na Slovensku také odpovídal na otázky KT.

Za celoživotní nasazení v židovsko-křesťanském dialogu dostal rabín Abraham Skorka v květnu čestný doktorát Trnavské univerzity. „Chtěli jsme v jeho osobě přinést i takový inspirující příklad na Slovensko poté, co tu byl jeho osobní přítel Svatý otec,“ řekl při předávání doktorátu prorektor univerzity Miloš Lichner. „Překvapilo mě to a zároveň jsem měl radost, že si splním přání vidět část židovského Slovenska a Bratislavy,“ uvedl rabín Skorka. K čestnému doktorátu mu pogratuloval i papež František listem (psali jsme v KT 20), ve kterém připomněl své setkání se židovskou komunitou při návštěvě Bratislavy v září 2021.Snímek Barbora Likavská / Trnavská univerzita

Vaše rodina pochází ze střední Evropy, konkrétně z Polska. Máte nějakou osobní zkušenost i s Českem?

Poprvé jsem byl v Praze v roce 2002. Pozval mě argentinský velvyslanec, abych se zúčastnil programu organizovaného ambasádou k postavě Golema. Byla u toho řada intelektuálů z Argentiny i České republiky a šlo o zajímavou zkušenost, ale já jsem ho požádal, abych mohl zůstat ještě o pár dnů déle, protože jsem chtěl jet do Osvětimi-Birkenau a pomodlit se za všechny, kteří tam byli zabiti. Přál si to i můj otec, který zemřel v roce 2000. Před smrtí mě žádal, pokud budu v Osvětimi, abych se pomodlil i jeho jménem a uctil památku našich předků, které tam nacisté zavraždili. Byl jsem rád, že jsem se tam z Prahy mohl vypravit.

Předpokládám, že tohle byl nejsilnější moment vaší tehdejší návštěvy, byť se odehrál mimo české území.

Byla to opravdu mimořádná chvíle. Celý život jsem si představoval, že někdy budu v Osvětimi a uvidím celé to místo, a ono ke mně něco promluví. Všechny ty baráky, pozůstatky mučení a tak dále, jimiž mě velmi zblízka provedl mladý muž z Prahy, můj průvodce, jehož prarodiče byli v Osvětimi a přežili. Zkoušel jsem v tom prostředí najít znamení ďábla, jeho přítomnost, ale nemohu říci, že bych ji v dané lokalitě objevil. Skutečný ďábel byl uvnitř lidí, kteří tu spáchali ty strašné věci.

Sdílel jste přímo tuto osobní zkušenost s Jorgem Bergogliem, který po vás už jako papež v roce 2016 Osvětim také navštívil?

Šoa patřilo k hlavním tématům našich společných debat při mnoha příležitostech. Nevím, zda jsem mu říkal tohle o doteku ďábla, ale mnohokrát jsme uvažovali, proč je lidská bytost schopna dělat takové věci. Bergoglio je moudrý člověk a dovede se dobře vcítit do toho, co druhého trápí, je opravdu pozorný. Předtím, než jel do Polska, mi volal k narozeninám, popřál mi a mluvili jsme o různých věcech – a najednou řekl, že pojede do Osvětimi a přál by si, abych tam byl s ním. Kvůli protokolu a dalším věcem to nešlo, ale dobře věděl, že v duchu mu tam stojím nablízku.

Čím si vysvětlujete, že mezi vámi vzniklo tak silné osobní pouto?

To skutečně nevím, je to spíše náhoda. Bergoglio jako biskup vedl kněze k tomu, aby se hluboce identifikovali s duchem Druhého vatikánského koncilu a hledali své židovské protějšky. Tehdy jsem vedl rabínský seminář a on opravdu otevřel dveře k tomu, abychom se k sobě přiblížili. Nějak jsme si byli navzájem sympatičtí. Začali jsme společně pracovat, tehdy se více argentinských katolických kněží snažilo o nový, otevřený přístup k židovsko-křesťanskému dialogu. A my jsme se navíc stali opravdovými přáteli.

U nás říkáme, že je to mezilidská chemie. Vy jste oba chemii studovali, ale to asi s vaším přátelstvím nesouvisí.

To opravdu ne. (směje se) To je naprostá náhoda.

Musel jste v židovské komunitě tohle přátelství obhajovat? Setkal jste se s hlasy, které vás od toho odrazovaly, s ohledem na určité příkopy mezi katolickou církví, která byla v Argentině tradičně vlivná, a spíše izolovanou židovskou obcí?

Na začátku jsme skutečně byli (i já) velmi podezřívaví. Ani ne tak vůči tomu přátelství, ale právě kvůli církvi jako takové: co máš co být nablízku knězi? Ale postupem času tohle zmizelo, a teď se vůbec nesetkávám s tím, že by někdo podobný názor vyslovil. Dokonce když jsem byl s papežem při jeho pouti do Svaté země, setkal jsem se s vysoce postaveným ortodoxním rabínem, který mi řekl: „Bůh ti žehnej k této misi po boku papeže.“ Mnoho židů uznává to, co dělá papež František spolu se mnou a dalšími rabíny, a to nejen pro samotné vztahy židů s katolíky, ale i jako znamení pro celé lidství, jak překonat střety, rány z minulosti, vzájemné nepřátelství.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

ABRAHAM SKORKA se narodil 5. července 1950 v Buenos Aires v Argentině. Na tamní univerzitě vystudoval chemii, pak se ale věnoval biblické a rabínské literatuře a židovskému náboženskému právu (halacha) a stal se rabínem. Vedl Latinskoamerickou rabínskou školu v Buenos Aires a nyní působí v oboru židovských studií na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu, nejstarší katolické univerzitě v USA. Na přelomu tisíciletí se Abraham Skorka spřátelil s Jorgem Mariem Bergogliem, tehdejším arcibiskupem v Buenos Aires, nyní papežem Františkem. Jejich společné rozmluvy vyšly knižně (česky pod názvem „O nebi a zemi“). V roce 2014 provázel Františka při pouti do Svaté země a nadále zůstávají v kontaktu. Před dvěma týdny rabín Skorka navštívil Slovensko, kde obdržel od Trnavské univerzity čestný doktorát za zásluhy v židovsko-křesťanském dialogu (více v KT 20).

FILIP BREINDL

Sekce: Články, Rozhovory

Předplatit KT