Pomáhat Ukrajině je moje radost
Vydání: 2017/47 Přijeďte k nám, zvou Češi papeže, 21.11.2017, Autor: Václav Štaud
Nad pracovním stolem ředitele Oblastní charity Znojmo vidíme několik východních ikon. Rovněž ukrajinský kalendář s typickými obrazy Bohorodičky a svatých svědčí o hlubokém vztahu k zemi otřásané válkou a chudobou obyvatel. EVŽEN ADÁMEK jezdí na Ukrajinu pomáhat už sedmnáct let.
Evžen Adámek při letošní návštěvě Lvova pozdravil těžce nemocného Andreje, na jehož léčení znojemská charita přispívá. Snímek Richard Bouda
Lidé říkají, že jste se do Ukrajiny doslova zamiloval.
To nelžou, mám tu zemi opravdu velmi rád a pomáhat tamním lidem se mi stalo velkou radostí. A těší mě, že v tom cítím podporu svých nadřízených včetně brněnského biskupa Vojtěcha. Když slavil šedesátiny, požádal hosty, aby mu nenosili dary, a místo toho přispěli na pomoc Ukrajině. Tehdy jsem celou vybranou částku ve výši 160 tisíc korun výjimečně nepředal tamní charitě, ale přímo mukačevskému biskupovi Antalu Majnekovi. Biskup Antal je v charitě velmi aktivní.
Co nejvíc na Ukrajincích obdivujete?
Je toho hodně. Od mimořádné srdečnosti, pracovitosti, houževnatosti, pohostinnosti a vytrvalosti až k pozitivnímu myšlení i v hodně těžkých situacích.
Jak se při svých cestách domlouváte?
Ukrajinštině už rozumím poměrně dobře a mám, jak se říká, vychytánu i řadu jejích zvláštností. Když například řeknete, že je něco úžasné, lidé vám rozumějí, že je to hrozné. Slovo „páchne“ zase znamená, že ta věc voní a výraz „čerstvý chléb“ odkazuje na chléb notně okoralý… A když chcete vyjádřit tak často potřebné slovíčko „prosím“, musíte říci „buď láska“.
Kdy jste začali pomáhat na Ukrajině?
V roce 1999 jsem dostal dopis od slovenských sester františkánek působících na Ukrajině. Slyšely o naší úspěšné výrobně svíček a žádaly o pomoc se založením takové dílny. Poprvé jsme se potkali ve slovenské Skalici – sešli jsme se nad svíčkami a neodmítli jsme ani další spolupráci.
V čem pomoc spočívala?
Sestry ve Velkém Berezném, těsně za slovenskou hranicí, zakládaly dětské domovy rodinného typu a my jsme jim nejdříve pomáhali se získáváním adoptivních rodičů – přispěvatelů na jednotlivé děti. Viděli jsme jejich velkou potřebu, a proto při nejbližší Tříkrálové sbírce začalo vyčleňování její části také pro Ukrajinu. Od té doby znojemská pomoc lidem na Ukrajině roste.
Poprvé jsme vyjeli na východ v roce 2001. Od té doby navazujeme nové a nové kontakty a také úžasná přátelství. Z konkrétních míst jmenujme Mukačevo, Užhorod, Zoločiv, Lvov, Perečin... Všude jsme zanechali něco pozitivního. Nemusí to být vždy peníze nebo hmotné dary, ale i dobrá zkušenost či know-how.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
EVŽEN ADÁMEK se narodil v roce 1960 jako syn odvážného brněnského bojovníka za práva církve v době totality Josefa Adámka. Evžen spolu se svými jedenácti sourozenci pomáhal tatínkovi při šíření zakázaného katolického tisku. Po pádu totality absolvoval magisterské studium na Fakultě humanitních studií UK. Do charitní práce se zapojil v roce 1993, ředitelem Oblastní charity ve Znojmě se stal téhož roku. Je ženatý, otec čtyř dětí a dědeček sedmi vnoučat.
VÁCLAV ŠTAUD
Sdílet článek na:
