O dětech křehkých a odolných
Vydání: 2021/30 Malé farnosti, které v létě ožijí, 20.7.2021, Autor: Matúš Demko
Současné děti patří ke generaci sněhových vloček: jsou křehké, přecitlivělé, nemají výdrž. Opakem jsou děti tzv. nerozbitné. Slovenská publicistka a ředitelka školy SLÁVKA KUBÍKOVÁ o nich napsala bestseller „Klub nerozbitných dětí“ a založila základní školu Citadela.
.jpg)
„Největším darem pro děti je čas rodičů,“ říká Slávka Kubíková. Snímek archiv Slávky Kubíkové
Klub se odvíjí od poznámky z úvodních stran: „Rodičovství ještě nikdy nebylo tak jednoduché jako dnes. K výchově dětí máme všechno, co potřebujeme. Hmotné i nehmotné.“ Proč se nám zdá být rodičovství a výchova snad nejtěžší věcí na světě?
Generace „Husákových dětí“ vyrostla a má vlastní děti. Jsou to počtem velmi silné ročníky, ale co do rodičovského know-how dost zmatené. Zažily si dětství v komunismu s tehdejší módou direktivní výchovy. Mládí trávily v divokých devadesátých letech a rodiny si zakládaly v časech liberalismu a s ním spojených nových trendů – tlaku na výkon, materialismu a hodnotového zmatku. To jsou rodiče z mé generace.
Ale generace rodičů z řad mileniálů na tom není o nic lépe. Dokonce bych řekla, že ačkoli vyrostli v relativním komfortu, jsou v mnohém ještě zmatenější a nejistější. To proto, že už neexistují všeobecné společenské návody, jak věci dělat. Výchovných teorií je mnoho a jsou rozporuplné. To rodiče staví před stovky malých denních rozhodnutí, která jsou jen na nich. A zároveň vzniká tlak, že pokud se rozhodnou špatně, své dítě dlouhodobě poškodí. Z toho pramení rodičovská nejistota, někdy až úzkost.
Jaké jsou nerozbitné děti?
Děti, které teď vyrůstají, se nazývají také generací sněhových vloček. Jsou křehké, přecitlivělé, nemají výdrž. Nerozbitné děti jsou jejich opakem. Myslím si, že právě děti, které budou mít v sobě jistou odolnost, schopnost překonat námahu a sebe samé pod kontrolou, dokážou nároky života zvládat mnohem lépe.
V knize zmiňujete, co děti potřebují: vztahy, hranice, pohyb, hudbu, čtení knih. Jak pomocí vztahů, hranic nebo hudby získávají nerozbitnost?
Potřeba pevné vztahové vazby je nejhlubší dětská potřeba. Jen ty, které ji mají naplněnou, se cítí ukotvené a bezpečné. To je základní předpoklad k tomu, že se nesesypou pod nároky moderní doby. Nicméně bezbřehý vztah, který se donekonečna přizpůsobuje dítěti, je druhý, škodlivý extrém. Vztah musí být vyvážený pevnými hranicemi. Je to důležité pro pocit bezpečí, ale zároveň si dítě díky hranicím přímo nacvičuje vlastní „nerozbitnost“ – schopnost přizpůsobit se, překonat frustraci, zapřít se a smířit s tím, že v životě většinou není možné mít splněné všechny touhy a rozmary. A třeba hra na hudební nástroj pomáhá přesně témuž. Je to mravenčí denní práce pro dlouhodobý cíl, který stojí za to. Hudba je krásná, obohacuje a rozšiřuje duši. Nerozbitné děti hudbu potřebují.
Nechci prozrazovat, ale v závěru své knihy končíte tím nejvzácnějším, co mohou rodiče svým dětem dát – a to je čas.
Největší dar je vlastní pozornost. A o tu rodičovskou je velký boj. Vyžadují ji zaměstnavatelé, domácnost a milion věcí, které je třeba zařídit. To všechno je samozřejmě potřeba, ale v tomto kolotoči se často zapomíná na to, že čas si zaslouží i děti. Ty především. Jde o poctivé denní hledání rovnováhy mezi prací a rodinou. Aby to dobře fungovalo, je potřeba si v hlavě přepnout některé programy. Nevadí, že nejedeme k moři, když má například máma poloviční úvazek. Sice méně vydělá, ale více se věnuje rodině.
Dokážou dnes rodiče vůbec vychovávat své děti?
Říkat, že vychovávat nedokážou, je příliš silné. Některé stránky výchovy zkrátka zvládají lépe a jiné hůře – přesně jako v každé rodičovské generaci. Pouze se mění, které stránky to jsou. Mně se zdá, že dnes se například dobře zvládá vztahová stránka, ale horší je to s vytyčením hranic.
Mají to katoličtí rodiče v něčem jednodušší než ti, kdo víru nemají?
Dnes mají katoličtí rodiče obrovské množství výhod. Znají své směřování, jsou ukotveni v objektivní pravdě, mají návod na život a vědí, proč dává smysl. Vědí, které hodnoty jsou správné, znají nauku o ctnostech i křesťanské rituály – denní, týdenní a roční. Křesťanství vlastně poskytuje vodítko pro rodinný život. To všechno výchovu neskutečně ulehčuje. Ostatní lidé si takové vodítko buď musejí pracně utvářet sami, nebo ho nikdy nevytvoří – a celá jejich výchova pak jakoby stojí na vodě.
Jak vůbec s dětmi mluvit o Bohu a víře?
Víra nemá být jen jedním z témat, k němuž se čas od času dostaneme a odškrtneme si je. Ideálně má být víra v rodině přítomná a žitá ve všem. Dítě si ji zvnitřní tehdy, když to s ní rodiče myslí vážně a sami ji upřímně žijí.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
SLÁVKA KUBÍKOVÁ (*1979) je matkou dvou dětí. Pracovala jako ekonomka a novinářka, dnes je ředitelkou slovenské katolické vzdělávací skupiny Citadela. Napsala dva výchovné bestsellery: Klub nerozbitných dětí, který vyšel i v češtině (s podtitulem Sedm věcí, které pomohou našim dětem přežít v moderní době), a knihu Krotitelé displejů.
MATÚŠ DEMKO
Sdílet článek na:
