26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Nesmíme mladé lidi zklamat

2. 1. 2019

|
Tisk
|

Dcerou křesťanské lásky je FRANTIŠKA MAJERČÍKOVÁ více než třicet let. Sestra pověstná svým optimismem jej neztrácí ani při povídání o své vlastní práci, dnešních mladých lidech či budoucnosti naší země.

Vydání: 2019/1 Tři králové vyrážejí na koledu, 2.1.2019, Autor: Matěj Maděra


Především je to služba chudým. To je dáno už historicky. Když naše společnost v roce 1633 vznikla, sestry přijímaly novorozeňata, která jejich matky nedokázaly uživit. Děti pak dále vychovávaly, vyučovaly a snažily se je připravit do života. Ale sestry se staraly například i o galejní otroky nebo lidi nakažené morem.
Narodila jsem se na Slovensku, bydleli jsme nedaleko Rajeckých Teplic. Tehdy – za totality – se o řeholním životě na veřejnosti nesmělo mluvit. Některé řády nepřijímaly nové členy, protože to bylo oficiálně zakázáno. Dcery křesťanské lásky ale přijímaly nové členky po celou dobu útlaku. Už jako mladá jsem se s dalšími dívkami tajně setkávala v tzv. mariánské družině, kterou založila nějaká paní na popud jedné řeholnice ze Společnosti. Později jsme měly možnost vydat se na letní prázdniny do Čech. Tam jsem se poprvé dozvěděla, že nějaké vincentky, jak se nám lidově říká, vůbec existují.
Po řeholním životě jsem podvědomě toužila vždycky. Plně jsem se rozhodla během studia na střední zdravotnické škole. V té době jsem přitom chodila s jedním chlapcem. Bylo to těžké, když jsem mu kvůli panujícím poměrům, ve kterých jsme žili, nemohla sdělit pravý důvod, proč odcházím do Čech. Ze Slovenska byly totiž všechny sestry odvezeny právě do Čech. Nakonec jsem mu řekla, že tam odcházím pracovat, ale myslím, že to pochopil. V roce 1984, hned po maturitě, jsem tedy nastoupila k sestrám a stala se kandidátkou. Do Společnosti dcer křesťanské lásky jsem byla přijata v roce 1986.
Nejprve na Chrudimsku v Předhradí u Skutče, tam to bylo sedm let. Stejně dlouhý čas, ale už po převratu, jsem strávila na Mendryce péčí o naše nemocné sestry. Jeden rok jsem byla v Paříži a poté jsem působila v komunitě v Kolíně, půl roku ve Staré Boleslavi a od roku 2005 jsem v Brně.
Když jsem vstoupila do Společnosti, internační tábory už byly rozpuštěny. Všichni řeholníci byli postupně rozváženi na práce v nějakých službách. Naše sestry zpočátku pracovaly ve fabrikách a v zemědělství, později v ústavech sociální péče pro postižené děti nebo důchodce, protože to byla oblast, kam se nikdo jiný moc nehlásil.


FRANTIŠKA MAJERČÍKOVÁ (nar. 1965) vstoupila do Společnosti dcer křesťanské lásky po maturitě v roce 1984. Jako řeholnice v době nesvobody zažila také útlak ze strany státní moci. V průběhu let působila ve zdravotnických službách na různých místech naší země. Od roku 2005 žije v brněnské komunitě. Pracuje jako nemocniční kaplan, zároveň pomáhá s pastorací věřících studentů při brněnském Vysokoškolském katolickém hnutí.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou