Vydání: 2020/8 Pro církev s amazonskou tváří, 18.2.2020, Autor: Jiří Macháně

 
Vyrůstal jsem s pevným ukotvením ve víře, kterou jsem nemusel složitě objevovat. Žili jsme na malém městě a oba rodiče byli právníci. Ministroval jsem od tří let u babičky a dědy v Ronově nad Doubravou a pak i doma v Heřmanově Městci.
Asi to poznal každý věřící žák té doby. Soudružky učitelky kladly takové ty úsměvné dotazy: proč chodím každou neděli do kostela nebo jestli mi nevadí, že nebudu moci jít na vysokou školu. Odpovídal jsem jim, že oba rodiče jsou právníci a vystudovali, takže to nebude tak horké.
Zlom přišel, když jsem ve třinácti letech prožil listopad 1989. Taťka se od roku 1990 začal v politice angažovat opravdu aktivně, stal se poslancem, ministrem a předsedou legislativní rady vlády.
Otevíraly se obzory, možnosti, aktivity, a já měl proto pořádně nabitý program. Ve městě jsme obnovili junáka a vedl jsem skautskou družinu. V pubertě mě „odchovali“ salesiáni, a tak jsem na jejich chaloupky jezdil i jako vedoucí.
A pak přišlo docela těžké rozhodování o životní cestě – po gymnáziu jsem absolvoval rok v teologickém konviktu v Litoměřicích a rok na vojně, což byla skvělá možnost poznat specifická společenská prostředí. A poté následovalo studium teologie a historie na univerzitě v Olomouci.
Mně se tohle tvrzení hrozně příčí a je to jeden z důvodů, proč jsem ve věcech veřejných aktivní. Chceme-li změnu, kultivovat politické prostředí a vnášet do něj žité hodnoty, musíme u toho být. A k tomu je důležité všechny politiky provázet modlitbou. Osobně to pro mě hodně znamená a jsem za tuto podporu vděčný.
Věděl jsem díky taťkovi, do čeho jdu, tedy i že je to časově velmi náročné. Ale ono je to ještě horší! Chcete-li zodpovědně vykonávat práci poslance, nota bene předsedy strany, jde to hodně nad rámec běžného pracovního úvazku.
Sněmovna není elitní klub, nýbrž zastupitelský sbor, který odráží rozmanitost celé společnosti. Nesedí zde dvě stě moudrých a pomazaných hlav. Jsou tu lidé, kterých si i přes odlišnost názorů velmi vážím, ale také poslanci, které „musím vyslechnout“, protože to je podstata demokracie. Jsme totiž v parlamentu, kde se má vést diskuse.
Žijeme. A díváme se hlavně dopředu. Jsou chvíle, kdy mě to ještě pořád dohání k slzám. Ale úkolem pro mě i mé tři děti je s touto ztrátou se vyrovnat. I když je to hrozně těžké, snažíme se o to. Věříme, že Markéta je v tuto chvíli naší mocnou přímluvkyní, a tak ji máme jako svou patronku.

Marek Výborný (* 10. července 1976), dříve středoškolský pedagog, nyní poslanec. Od března 2019 do ledna 2020 předseda KDU-ČSL. Je vdovec a otec tří dětí. Ve své domovské farnosti je akolytou a angažuje se v České křesťanské akademii. Mezi jeho záliby patří cyklistika.