Hlavu mám stále plnou hudby
Vydání: 2020/43 Nabídnout ruku k pomoci, 20.10.2020, Autor: Lenka Fojtíková
Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK POLOLÁNÍK, který brzy oslaví pětaosmdesáté narozeniny.
.JPG)
Manželé Zdeněk a Jarmila Pololáníkovi jsou už pětapadesát let sehraná dvojice. Snímek autorka
V mnoha rozhovorech vzpomínáte, že vás v hudbě od počátku podpořil tatínek, který si všiml, že jste k ní byl už od útlého věku velmi citlivý. To byl důvod, proč vám začal už od pěti let platit učitele hry na housle. Dovedete si představit, jak by se dál ubíral váš život, kdybyste takového tatínka neměl?
To nedovedu. Měl jsem mnoho zájmů. Měl jsem rád přírodu. V lese jsem prochodil dlouhé hodiny. Zajímal jsem se o léčivé rostliny. Rád jsem plaval, jezdil na kole a později na motorce.
V kolika letech a proč jste přešel z houslí na varhany?
V devíti letech jsem usedl ke klavíru a v deseti za varhany, protože jsem už dosáhl na pedály. V houslích jsem musel stále měnit učitele. V Ostrovačicích nebyla hudební škola, učili mě samouci. Jejich techniku jsem zvládl za rok, hráli jen v jediné poloze. Na klavír i housle mě potom učil žák Leoše Janáčka Vladimír Malacka. Dal mi dobrý základ. S příchodem na gymnázium do Brna jsem dostal příležitost k odbornému vedení hry na zmíněné nástroje.
Po absolvování konzervatoře vám při studiu JAMU hrozilo vyloučení, protože jste hrával pravidelně v kostele, a navíc jste nebyl v Československém svazu mládeže. Pomoc vám prý ale přišla z tehdejšího Sovětského svazu, což zní až neuvěřitelně.
JAMU v Brně navštívili profesoři různých konzervatoří z Ruska. Na semináři vyslechli moje skladby, které je zaujaly. Doma na ně upozornili své studenty – ti si je ode mě vyžádali a uspořádali z nich samostatný koncert v Leningradu. Hned druhý den o tom vyšla v brněnské Rovnosti zpráva, kde skladatel Sergej Slonimskij prohlásil: „Pololáníkova hudba podmaňuje novým vnímáním světa, jemným lyrickým tónem a originalitou hudební řeči.“
Tato událost zvrátila celou situaci na JAMU, kde jsem měl být kvůli negativnímu posudku místního národního výboru v Ostrovačicích vyloučen. Na JAMU, přestože jsem měl zcela ukončené studium, zastavili absolvování a čekali na příležitost k vyhození. K tomu nakonec nedošlo. Nemám pochyb o pomoci maminky, která odešla na věčnost na sv. Václava roku 1948, když mi bylo dvanáct let. Zmíněný koncert se totiž konal na sv. Václava 1960. Nastal klid a pohoda k práci. Kontakty s ruskými skladateli dospěly až k provedení mé Sinfonietty na dvou zahajovacích koncertech orchestrem Leningradské filharmonie a Arvidem Jansonsem ve velkém sále v Lenigradu za mé účasti.
Po absolutoriu JAMU v roce 1961 jste se věnoval skladbě jako svobodnému povolání. V době socialismu ale přece vůbec nebylo běžné podnikat. Jak se vám podařilo najít skulinu, že to šlo?
Nejdříve jsem dostal nabídku ke spolupráci s rozhlasem a Slováckým divadlem v Uherském Hradišti, pro které jsem napsal svou první scénickou hudbu k divadelní hře Figarova svatba. Poté se začaly hrnout další nabídky. Na premiéry chodili režiséři jiných divadel, kteří projevili zájem o moji hudební spolupráci. Najednou byl tak velký, že jsem musel nabídky dokonce odmítat. Přihlásil jsem se do Ochranného svazu autorského. Na okresním národním výboru jsem byl evidován jako skladatel ve svobodném povolání, kde sledovali veškeré mé příjmy a povinnosti z toho plynoucí.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
ZDENĚK POLOLÁNÍK (* 25. října 1935 Brno) je český hudební skladatel, varhaník a pedagog působící v Ostrovačicích. Po konzervatoři vystudoval skladbu na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Je autorem více než 700 děl, z toho zhruba 400 kompozic tvoří filmová, televizní a scénická hudba. Jako pedagog působil na JAMU. V roce 2005 byl po něm pojmenován Mezinárodní varhanní festival v České Třebové. Po roce 1989 působil jako varhaník v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla a na JAMU založil oddělení duchovní hudby. Jeho skladby se stále hrají nejen v pětadvaceti zemích Evropy, ale i v Japonsku, USA, Rusku nebo na Novém Zélandu. Za svou uměleckou práci byl odměněn několika cenami v soutěžích liturgické hudby, udělením čestného občanství Ostrovačic (1998), Řádem sv. Cyrila a Metoděje České biskupské konference (2001), Cenou Jihomoravského kraje (2005), Medailí sv. Petra a Pavla (2007) brněnského biskupství a stříbrnou¨Svatovojtěšskou medailí Arcibiskupství pražského (2010). V Tišnově v roce 2010 vznikl Jarní hudební festival Zdeňka Pololáníka.
LENKA FOJTÍKOVÁ
