Do kostela nejdou, ale jsou naši
Vydání: 2016/18 Sekretářem ČBK Stanislav Přibyl, 26.4.2016, Autor: Jiří Macháně
Poslední dubnový den bude také posledním dnem, kdy FRANTIŠEK RADKOVSKÝ ponese na svých bedrech tíhu úřadu plzeňského biskupa. Před svěcením svého nástupce Mons. Tomáše Holuba se podělil o vzpomínky na dvě dekády služby v Plzni i o plány do budoucnosti.
Setkání s papežem Janem Pavlem II. nedlouho po jmenování plzeňským biskupem. Veselí všech tří aktérů rozpoutal dnes již svatořečený papež. „Tak už ne generální sekretář biskupů, ale Plzeň! Dobré pivo,“ rozesmál svým pozdravem jak Františka Radkovského, tak i kardinála Miloslava Vlka.
Rád vzpomínám na jeden žert, který jste užíval, když jsme přejížděli autem hranice diecéze. Říkával jste: „Aha, jsme doma, teď do mě vstoupila jurisdikce.“ Dnem biskupského svěcení Tomáše Holuba vás jurisdikce a s ní spojená tíha zodpovědnosti naopak definitivně opustí. Je to úleva?
Ještě nevím. Čeká nás ještě hodně práce kolem předávání – bude potřeba, abych ho podrobně seznámil s chodem a problémy diecéze, abych ho ještě představil zástupcům veřejného života, našim partnerům a známým. Tak jako jsme byli s Tomášem v Řezně, musíme jet do Karlových Varů za hejtmanem a primátorem, navštívit chceme i rektora univerzity, děkana lékařské fakulty – zkrátka mnoho dalších lidí. No a pak začnu dělat prezidenta Diecézní charity. Takže vidina úlevy nic moc. Práci si vždycky najdu.
S Tomášem Holubem přijde trošku jiný styl. Bude to dobrý nástupce?
To víte, že ano. Je pravda, že z něj mají v diecézi trochu strach, protože je takový rázný, vojenský. Ale je bezvadný, má dobré srdce a je duchovně na výši.
Tomáš si libuje, jak jsme ho v Plzni dobře přijali. Jestli mi na něčem fakt záleží, tak abychom byli za jedno – jinak to nebude k ničemu. Teď je mi Tomáš vlastně nejbližším spolupracovníkem a funguje to mezi námi bezvadně. Jsme spíš přátelé, partneři, bratři. Poučovat ho nebudu, takovou hloupost bych nedělal. Ale když bude potřebovat, budu mu k dispozici, poradím, řeknu svůj názor. A dál to bude na něm.
Když se ohlédnete za svým biskupským svěcením, jaké to bylo stát se biskupem?
Po pravdě řečeno, je to už čtvrt století, takže mnoho drobností mi z paměti zmizelo. Vzpomínám si, že v ten den jsem byl na myšlenku, že budu biskupem, už celkem zvyklý. Dramatické to bylo předtím, když si mě zavolal pan biskup Liška. To už ve mně hlodaly obavy, že biskupská služba padne na mou hlavu. Povídá mi: „Svatý otec vás chce jmenovat pražským pomocným biskupem.“ Odříct se to prý dá, ale Svatému otci se neříká „ne“. Tak jsem šel k pateru Karlu Pilíkovi, který byl mým duchovním rádcem, a svěřil se mu, že mám být biskupem a že je to průšvih. On mi odpověděl, že to není průšvih, ale Boží vůle. A mně spadla čelist, protože jsem to v té chvíli tak neviděl.
A zakrátko jste se dozvěděl, že budete poslán do Plzně. Do diecéze, která vzniká, do oblasti, kterou jste znal a kde jste žil.
Dělal jsem generálního sekretáře biskupské konference – stejně jako teď Tomáš Holub. Kardinál Vlk začal v jednu chvíli vykládat, že je potřeba, abych sekretářování nechal, že by tam měl přijít někdo jiný. A já začínal tušit, že se se mnou něco chystá. Říkal jsem si: Uvidíme, co bude. Vůbec jsem to nechtěl domýšlet do konce.
Byli jsme do Plzně vlastně dva kandidáti: František Lobkowicz, který se tady narodil, ale celý život působil na Ostravsku, a já, který jsem z Vysočiny, ale zase jsem dvacet let pracoval v západních Čechách. Nakonec pan nuncius zavolal mě. Přišel jsem tehdy na nunciaturu, pomodlili jsme se a já situaci komentoval, že už vím, že se papeži neříká „ne“.
A pak se to rozjelo tady v Plzni. Opravovala se katedrála, budovalo se biskupství... Hned na začátku tu vznikl skvělý tým spolupracovníků, kteří se ochotně pustili do práce. Jako na povel.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Mons. František Radkovský (* 3. 10. 1939, Třešť) vystudoval Matematicko–fyzikální fakultu UK. Pracoval jako matematický statistik. V roce 1966 vstoupil do kněžského semináře. Kněžské svěcení přijal v Praze 27. 6. 1970. Biskupské svěcení přijal v Praze 7. 4. 1990. Od založení Biskupské konference ČSFR byl jejím generálním sekretářem. Prvním biskupem plzeňské diecéze, nově zřízené papežem Janem Pavlem II., byl jmenován 31. 5. 1993.
