26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Bylo to nádherné dobrodružství

18. 5. 2021

|
Tisk
|

JOSEFA BILÍKOVÁ prožila jako farní hospodyně ve Vyšehorkách u Mohelnice více než čtvrt století. Po smrti P. Františka Lízny, se kterým se přátelila už od 60. let, se připravuje na návrat do rodných Dolních Bojanovic.

Vydání: 2021/21 Jan Nepomucký i dnes ukazuje cestu, 18.5.2021, Autor: Václav Štaud


Nepochybně Boží vůle. Na Velehrad jsem jako mladé děvče ráda jezdila s přáteli. Těsně po ukončení měšťanky přišla při jedné pouti chvíle rychlého rozhodnutí. Byl začátek padesátých let, všichni se báli rudého teroru a u boromejek na Vincentinu mě oslovil tichý mír. Doslova z minuty na minutu jsem se rozhodla, že na Velehradě zůstanu.
Nikdo tehdy nechápal, kde se ve mně vzala ta umíněnost. Do té doby jsem ctila a poslouchala svoje rodiče. Když ale pro mě můj milovaný tatínek po několika dnech přijel, odmítla jsem s ním odjet. Nechtěla jsem se už jako jiní vrstevníci připravovat na nějaké vzdálené povolání. Raději jsem se v pouhých patnácti letech rovnou stala sanitářkou u nemocných. Naštěstí to tehdy bylo možné.
Samozřejmě. Maminka mě mimo jiné naučila prosbám za kněze. Ona sama si moc přála mít syna kněze, ale můj jediný bratr si našel děvče, oženil se a zůstaly jsme doma tři sestry. Tak se její přání nějak přesmyklo na mě. Pravda, nemohla jsem se stát knězem, ale mohla jsem jim pomáhat. U Františka to bylo opravdu důkladné.
Na Velehradě, i on měl cyrilometodějské centrum rád. Já jsem tam po deseti letech změnila zařazení: pan správce mě na krátký čas přidělil na pomoc do ústavního zahradnictví, kde byl kdosi nemocný. Zeleninu i kvítka mám ráda odjakživa, tajemstvím pěstění a lásce k půdě mě naučili už v dětství. V zahradnictví jsem se osvědčila, a proto mě tam představení nechali pracovat trvale.
Nejdřív se mi tohle přeložení nelíbilo, ale v zahradnictví byl malý přátelský kolektiv a hlavně víc možností a času na duchovní aktivity. Velehrad stále lákal hodně mladých lidí. Brali mě mezi sebe a jejich modlitby i písně patřily k velkým zdrojům mé radosti. S jednou takovou skupinou přišel i František. Podali jsme si ruce a prakticky okamžitě jsme se stali doživotními přáteli. To bylo v šedesátých letech.
Kdepak, téměř vůbec. On se brzy nato dostal do jezuitského noviciátu a pak byl v semináři. Kněžské poslání mohl po primici plnit jen tajně, za totality neměl nikdy státní souhlas. Zato s ním smýkali do věznic. Snažila jsem se jej tam navštívit, ale nikdy mě za ním bachaři nepustili. Tak jsem alespoň podle možností pomáhala jeho rodičům. Věznění a šikana jejich syna na ně působily velmi bolestně a pomoc v domácnosti potřebovali – vygruntovat, umýt okna… Tímto způsobem jsem s Františkem udržovala jen vzdálený kontakt. O to víc jsem se za něho modlila a prosila Boha i za všechny ostatní kněze a řeholníky, aby vytrvali ve věrnosti církvi a svým slibům.
Je to tak. Františkova maminka byla velmi milá žena, všichni ji měli rádi. Spřátelila se mimo jiné i s mojí sestrou. Když ovdověly, navštěvovaly se a prožily spolu na jižní Moravě i nejednu dovolenou. Čím byla paní Líznová starší, tím potřebovala víc pomoci. Jezdila jsem za ní nakonec i několikrát týdně. Uklidit, uvařit, vyprat, co bylo potřeba. Později jsem na Františkovo doporučení začala navštěvovat i rodiče jeho spoluvězně Františka Hapaly. Oba byli dlouho ve velmi špatném stavu a pomocnici hodně potřebovali. Všechno jsem s Boží pomocí stihla. „Posílá mě strýc Lízna,“ hlásili se u mě i další propuštění vězni. Já jsem každému ráda dala najíst a na cestu přibalila buchty.

Josefa Bilíková se narodila v roce 1937. S minimem vzdělání se celý život snažila pomáhat druhým, více než čtyři desetiletí byla tichou oporou duchovních a sociálních aktivit jezuity Františka Lízny, který si jejích názorů a pomoci velmi vážil. Na dobrozdání „paní Josefky“ se totiž při konkrétních rozhodnutích pravidelně odvolával. Jí samotné pak farnost Vyšehorky vděčí také za vydatnou pomoc s opravami a zařízením fary, stejně jako za péči o řemeslníky v historickém farním kostele při jeho dlouhé a náročné rekonstrukci.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou