Budeme vydávat podíl z hřivny

Vydání: 2021/29 Velehradské oslavy pro oběti i hrdiny, 13.7.2021, Autor: Jiří Macháně

Během letošní hlavní pouti na Velehradě obdržel od České biskupské konference Řád sv. Cyrila a Metoděje za velký přínos v oblasti křesťanského umění. Při té příležitosti jsme historiku umění a prorektoru Univerzity Karlovy JANU ROYTOVI položili několik otázek.

 
Mezi Mistrem Janem Husem a Mariánským sloupem. Historik umění Jan Royt s manželkou Libuší, husitskou farářkou. Snímek Martina Řehořová/Člověk a Víra

Co pro vás ocenění od České biskupské konference znamená?

Medailí od biskupů jsem se dostal do skvělé společnosti těch, kteří už ji dostali přede mnou. Velice si toho vážím, stejně jako mi bylo ctí, když mě papež jmenoval rytířem Řádu sv. Řehoře. František tyto dekrety jen tak nerozdává. Dostal jsem ho za to, že jsem spoluzakládal obor dějiny křesťanského umění a za práci na pražské Katolické teologické fakultě. Taková ocenění beru velice vážně.

Pojďte se představit těm, kdo vás ještě tolik neznají. Odkud pocházíte?

Z Roudnice nad Labem, krásného biskupského města s augustiniánským klášterem a celou řadou památek. Tohle prostředí a krása umění, ve kterém jsem vyrůstal, mě ovlivnily v mém směřování. Zejména pak inspirativní prostředí kláštera s ambitem nebo galerií, kde jsou nádherná díla Antonína Slavíčka a dalších umělců. To všechno ve mně probudilo zájem o historii a výtvarné umění. A také tam působil P. Bohumil Kolář, který v mé duši zanechal opravdu hluboké stopy.

Jaká byla vaše rodina?

Celkem prostá. Můj otec byl dělník a celá naše rodina tradičně evangelická. Původně jsem byl pokřtěn ve sboru Českobratrské církve evangelické v Krabčicích. Velice jsem si vážil svého dědy, který byl ve sboru členem rady starších a nasazoval se za druhé světové války, kvůli čemuž byl vězněn v koncentračním táboře v Mauthausenu. Udělal tam škaredou zkušenost s vězniteli-nacisty a vězni-komunisty. Otec byl pracující člověk, ale do komunistické strany by nikdy nevstoupil. Ač byl prostý dělník, měl v tom jasno – na rozdíl od některých zhrzených intelektuálů. Strašně moc si na otci cením, že měl v tomhle jasný postoj. Dokonce vyprávěl, že měl průšvih v učňáku, když na 1. máje holky z gymnázia pokřikovaly z průvodu hesla jako „Kdo stojí na chodníku, nebuduje republiku“, na což jim halasně odpovídal: „Kdybyste si radši našly kluky.“ Celá rodina vytvářela prostor pro můj osobní rozvoj a rodinné vztahy byly u nás opravdu moc dobré.

Původně jste tedy evangelík?

Ano, ale pod vlivem zmíněného P. Koláře jsem konvertoval ke katolické církvi. Bylo to v době, kdy mi zemřela maminka. Svou nemalou roli v tom sehrál také můj vztah k výtvarné kultuře, která je spojena s katolickým prostředím. Dodnes mám ale velikou úctu k evangelické církvi a k evangelíkům. Moc si této tradice vážím, právě i díky dědovi a dalším lidem, kteří byli morálně velice na výši, což mě zavazuje. Na druhou stranu jsem jednoznačně stoupencem Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí a pokouším se to vysvětlit svým evangelickým spolubratřím.

Vaše kořeny jsou zapuštěné ale ještě podstatně západněji od Roudnice, Krabčic a Podřipska. Prý byste se mohl jmenovat van Royt.

Moji pradávní předkové přišli přes Chebsko až odněkud z oblasti Nizozemí. To moje jméno je opravdu nezvyklé, ale každý odněkud pocházíme. Já si na to moc nepotrpím. Rozhodně jsem nikdy neměl nějaké šlechtické předky a nepatří k mým zálibám po tom pátrat, abych se tím holedbal.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

JAN ROYT (* 20. dubna 1955 Roudnice nad Labem) je historik umění, prorektor pro tvůrčí a ediční činnost Univerzity Karlovy. Hlavní oblastí jeho zájmu je křesťanská ikonografie a středověké malířství. Je členem Vědecké rady Národní galerie v Praze. Je autorem řady publikací a také přispěvatelem do Katolického týdeníku.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

 


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 43 19. – 25. října 2021

Příležitost k naslouchání

Synodální cesta církve v českých a moravských diecézích začala minulou neděli. Biskupové ji oficiálně zahájili bohoslužbami v katedrálách.

celý článek


K práci ve skupinách je zván každý

Období od konce října 2021 do konce ledna 2022 bude patřit práci ve skupinách ve farnostech, ale klidně také ve školách, společenstvích, řeholních komunitách, laických…

celý článek


Blahořečení papeže úsměvů

Cesta k beatifikaci „papeže úsměvů“, jak říkali Janu Pavlu I., je otevřena. Papež František totiž uznal zázrak uskutečněný na jeho přímluvu – šlo o uzdravení…

celý článek


Křesťanský státník, císař a král

Narodil se na zámku Persenbeug v Dolních Rakousích jako nejstarší syn arcivévody Oty Františka, který byl synovcem císaře Františka Josefa I. Vzhledem k tomu, že císařův…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay