16.–22. dubna 2024
Aktuální
vydání
16
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Aby nás druzí nezraňovali

23. 6. 2020

|
Tisk
|

Během pandemie jsme si byli hodně nablízku. Některé rodiny to víc upevnilo, jiné naopak prožily různá zranění. Jak přistupovat k lidem, kteří nás zranili či zraňují – o tom hovoříme s psychologem MÁRIEM SCHWARZEM.

Vydání: 2020/26 Na Bílé hoře vyroste smírčí kříž, 23.6.2020, Autor: Matúš Demko


 
Snažil jsem se při ní vysvětlit, že nemůžeme zařídit, aby nás druzí nezraňovali. A zaměřil jsem se na otázku, jak se chovat, abychom se sami necítili zranění. Ve Franklově muzeu ve Vídni je jedna velmi zajímavá hra s dominovými kostkami, které se dají i zadržet – někdo může spustit domino efekt, ale druhý ho může zachytit. Toto je jedna z odpovědí: neposunout zranění dál. Když to dokážeme ustát, ušetříme si všechny další pády.
V názvu přednášky jsem kladl důraz na výraz „přistupovat“ – co můžeme dělat my. Lidé však zřejmě kladli důraz na slova „lidem, když nás zraňují“. Jako první jsem jim řekl, že jim nedokážu poradit s tím, aby je druzí nezraňovali. Umím poradit jen s tím, jak mohou reagovat, když je někdo zraní. Jen za tuto svou reakci máme totiž zodpovědnost: tomu, kdo mě zranil, můžu vynadat a vrátit mu to, ale nedokážu ho zastavit. To můžu jedině svým přístupem, který má být paradoxní – nevracet si zranění navzájem a umět přestat, případně reagovat až pozitivně. I toho je člověk schopen.
Ano. Se zraněními máme co do činění den co den a lidé s nimi chodí k psychologům. Jak definovat zranění? Může to být náročné. Když máme poraněnou pokožku, víme, že je narušená integrita kůže. Analogicky můžeme říct, že je-li narušená integrita psychiky, můžeme hovořit o psychickém zranění. Často se to týká zejména naší emoční oblasti.
Uvedu příklad. Člověk má ránu, protože spadl, a má napuchlé rameno. Zranění je schované pod tričkem. Někdo přijde za ním, poplácá ho po rameni: „Dávno jsme se neviděli!“ On chce jen dotyčného v dobré víře poplácat po rameni, ale zraněný může vyskočit z kůže.


MÁRIO SCHWARZ (nar. 1979 v Topoľčanech na Slovensku) vystudoval psychologii na Univerzitě Konstantina Filozofa v Nitře a v doktorandském studiu pokračoval na Filozofické fakultě Trnavské univerzity, kde působí doposud jako odborný asistent na katedře psychologie. Je absolventem logoterapie, čtyřletého psychoterapeutického výcviku zaměřeného na smysl. Odborně se profiluje v oblasti psychologického poradenství a mediace. Několik let působil v Centru pomoci pro rodinu v Trnavě.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou