Sice lidem, na které si nějak nemohu sáhnout, docela nerozumím, chybí mi představa pro jejich svět, nějaké spojnice, inkulturace, jazyk... Jsem za i tohoto papeže vděčen, snad pohne s naší nezralostí.

Výchova v skautu je fajn, pokud v něm člověk neuvízne, pokud se nestane skautem nadosmrti. Co mělo sloužit jako stupeň, nástroj,... stane se identitou. Byv poučen příběhem o br. Efraimovi poslední knihou na to téma.

Nejprve příběh veselý, jakýsi ekolog fotografujíc mi dvůr mne poučoval o přírodě, stromech, jeho starostech s krajinou .., vypadalo to, že mne někdo udal za u mne konečně obvyklé neekologické chování. Co paměť sahá, jsme v krajině a lokalitě 300 let, a pokud tam něco ekologického, je to i naše zásluha, ač aktuálním trendům moc pozornosti nevěnujeme. Znejistěl jsem a podal mu ruku k pevnému sevření (řeč těla). Husa u jeho nohy to pochopila po svém, a zasekla se do jeho lýtka vší silou. V tu ránu bylo po přírodě, ekologii, spadly kulisy. Uzavřel (sklapl čelist) ústní dutinu a pokračoval do svého paneláku.

Nenašel jsem recenzi, mohu si ji napsat sám, kniha je veřejná, proč ne odpověď.

Život je svatý, nějak tak ten název. Podepsáni hned autoři 2, tedy oveřeno, ne můj izolovaný subjektivismus. Jak lze vidět týž svět zcela odlišně. Inu synové Oidipa jsme všichni, instituce, autorita, ..., to je zkouška muže. Když stárneme, někdo jen z množství zážitků na všech koncích světa je opotřeben, jsme infantilní čím dál tím víc. Zatím propad do puberty, ale bude asi hůře.

Podobnou knihu jsem čekal co podklad sněmu, neb jest zrcadlem i pro moji vlastní nezralost. Nu co příště. O koních nesním, jeden se mi zrovna pase za domem, rajcují ho víkendové změny v krajině, až pro něj půjdu, vypálí proti mně naplno. Potřebuje kontakt, ověřit si, že příchozí je pevný, že kopyta nad jeho hlavou jej nezaženou. Takovým se nechá chytit a odvést, spolehlivě, jako beránek.

Komu není shůry dáno, hledá pracněji, tu ke knize i ohled a