Roráty lákají nejen věřící
Vydání: 2016/50 Roráty lákají nejen věřící, 6.12.2016, Autor: Jiří Macháně
Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.
Působivá atmosféra adventních bohoslužeb láká i přes brzkou ranní hodinu jejich konání, podobně jako minulou sobotu v arciděkanském kostele Narození Panny Marie v Klatovech. Snímek Jiří Strašek
Pětice hudebníků pak hraje mráz nemráz každé ráno čtyř adventních nedělí nad probouzejícím se městem. Do všech světových stran zní unikátní české barokní zpěvy už téměř čtyři desítky let. Ty jsou obvykle součástí pravidelných potemnělých bohoslužeb odehrávajících se po čtyři týdny v roce v katedrálách i v nejzapadlejších kostelících v celé zemi.
Jako v ledovém království
Dvakrát týdně se v půl sedmé konají roráty také ve Velkých Karlovicích na Valašsku. „Je kouzelné sledovat, jak se z jednotlivých údolí scházejí dospělí, ale hlavně děti se svými lucerničkami. Minulý čtvrtek se někteří museli brodit v hlubokém sněhu. Venku to vypadalo jako v ledovém království a děti si to i přes brzkou ranní hodinu pořádně užily,“ prozrazuje místní farnice Renáta Holčáková.
Při letošních promluvách vychází místní kněz P. Rastislav Kršák z knihy „Nebe opravdu je…“. Čtyřletý chlapec, který zažil klinickou smrt, v ní popisuje, jak se dostal do nebe. Z reakcí kluků i holek v předních lavicích je zřejmé, že je popis zaujal. Spolu s obětními dary položí děti do jesliček i trošku slámy, aby připravily měkkou postýlku pro Ježíška. Knězi odevzdají také obrázek, kde namalovaly či popsaly dobrý skutek, který od minulých rorátů vykonaly.
Venku už mezitím zhasly pouliční lampy. Děti různého věku se hrnou, jak jim to úzký chodník ve sněhu dovolí, do pastoračního centra vedle karlovického kostela. Tam už maminky připravily snídani slanou i sladkou a teplý čaj. A pak už všichni míří do školy či školky.
Roráty však nelákají jen pravidelné účastníky bohoslužeb. „Kamarádka mi o nich vyprávěla, chtěla jsem to tedy alespoň jednou zažít. Letos jsem byla poprvé a budu se této tradice už v příštích letech držet,“ popisuje svou zkušenost z pražského Vyšehradu Petra Vodstrčilová. „Zpívanou bohoslužbu při svíčkách by měl v době adventní zažít každý, má opravdu silnou atmosféru,“ dělí se o zážitek.
Rostoucí zájem o adventní program potvrzuje i duchovní správce ze Žďáru nad Sázavou. „Lidi štve, že Vánoce v obchodech i médiích začínají čím dál dřív, jsou z toho rozmrzelí. Přirozeně chtějí, aby vše mělo svůj čas, a mají chuť se také připravovat. Pár týdnů před Vánoci není příliš klidná doba, dohánějí se resty v práci i v rodině – a roráty jsou zkrátka skvělá příležitost, jak naskočit na adventní vlnu, doslova chytit adventní dech,“ říká P. Vladimír Záleský.
Na poptávku po adventním programu od obyvatel města, kteří s farností přímo nežijí, ale přitom do ní patří, zareagovali proto ve Žďáru už potřetí zvláštním programem. „Na roráty do kostela totiž dorazí většinou lidé věřící. Přijdou na mši a vědí, o co jde, adventu rozumějí,“ vysvětluje P. Vladimír Záleský. „Na svatou Lucii proto zveme na Zelenou horu na průvod světel i hledající a rodiny s dětmi, které do kostela jinak nechodí. Program je beze mše svaté, jen s meditativním textem a zpěvem adventních barokních písní. Chrám i ambit je velmi působivý, když je osvětlený jen svícemi a loučemi,“ prozrazuje kněz důvod, proč jsou lidé ochotní se vypravit na kopec nad městem. „Vyvrcholením je pak vstup do svíčkami osvětleného kostela, kde program uzavře adventní koncert – letos si Žďáráček připravil barokní adventní mariánské zpěvy. A na závěr bude zamyšlení o svaté Lucii a adventu a děti dostanou betlémek. Nic pompézního to není, spíš kratší působivá slavnost,“ uzavírá žďárský duchovní.
Sekce: Články
