26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Romeo a Julie za katrem

2. 3. 2005

|
Tisk
|

I za zdmi komunistického kriminálu kvete láska. Takto stručně by se dal shrnout děj nového českého filmu Kousek nebe režiséra Petra Nikolaeva. Příběh novodobého Romea a Julie za ostnatým vězeňským drátem právě přichází do českých kin.

Vydání: 2005/10 Svět řízený ženami, 2.3.2005, Autor: Jan Paulas

Film Kousek nebe však nevypráví jen o lásce, i když křehký příběh o vzplanutí citů mezi dvěma mladými vězni - Lubošem a Danou - je ústředním mottem celého filmu, kterému je dějově vše podřízeno. Dílo je rovněž svědectvím o době, která nelítostně mlela lidské životy jako na běžícím páse.

Vězeňská romance je natočena podle scénáře Jiřího Stránského. Jako bývalý politický vězeň si užil své. V padesátých letech byl falešně obviněn, že je agentem CIC a že do republiky propašoval tajnou vysílačku. Při výslechu ho estébáci málem utloukli k smrti, když si nemohl „vzpomenout“, kde že ji ukryl. Pak následovaly známé štace politických vězňů: Jáchymov, Leopoldov, Bytíz a další. Pro „osvěžení paměti“, aby snad nezapomněl, co totalitní režim umí, byl zavřen i v sedmdesátých letech. Má tedy o čem vyprávět. Podle jeho předloh byl už natočen film Bumerang či kovbojsky laděný seriál Zdivočelá země.

Stránský se snaží oslovit především mladou generaci, která dobu komunistického panování už nezažila, a je tudíž ve velkém pokušení ji vnímat očima uhlazených nostalgických vzpomínek svých rodičů. Na druhé straně Stránský dobře ví, že by mladí asi nešli na film, v němž se půldruhé hodiny na plátně odehrává jen mlácení lidí, strach, bolest, vztek, beznaděj - i když „kousky nebe“, ty střípky naděje, šlo zahlédnout asi i v tom nejtemnějším vězení, jak vypovídají paměti některých jedinců. A tak vsadil na věčně mladé téma. Za jednoduše vyprávěným příběhem lásky však k mladému divákovi proniká i celá hrůzná atmosféra oné doby se všemi lidovými soudy, výslechy, bitím, popravami, donášením, psychickým týráním či jeslemi pro děti narozené ve vězení. Právě v této neplakátové osvětovosti spojené s romantickým příběhem tkví hlavní přínos snímku. Na druhé straně je ale právě tato love story nejslabším článkem celého filmu.

Hlavním hrdinou filmu je mladý Luboš (výtečně zvolená, neokoukaná tvář Jakuba Doubravy), v jehož žilách koluje uličnická krev a tepe jazz. V úvodní scéně ve vyšetřovací cele ještě vesele stepuje, chce vzdorovat zpěvem a tancem, zatímco jeho spoluvězeň, zkušený Bruno (Matěj Forman), už ví, že je třeba šetřit silami. Stačí první pobyt v korekci a do Lubošovy tváře se vepíše zasmušilost a také do zpěvu mu už moc není. Přesto se stále znovu pokouší o své malé vzpoury vůči všemocnému režimu (výroba polštáře, výrok u soudu, kaskadérský kousek s rudou hvězdou, porušování drobných vězeňských zákazů atd.). Naštěstí má kolem sebe starší chlapy, kteří na něj otcovsky dohlížejí. Později své úsilí upne už jen jedním směrem. Stačí mu jediný pohled do zamřížovaného okna vězeňské prádelny, kde Dana (Táňa Pauhofová) pracuje, aby se osudově zamiloval. A od té doby hledá každou příležitost, jak svou milou opět spatřit.

Za zmínku stojí i zdařilé vedlejší herecké výkony Vladimíra Javorského (kulak Šebek), Ondřeje Vetchého (vězeňský lékař), Karla Zimy (sadistický dozorce), Lenky Vychodilové (bachařka) či Pavla Zedníčka v roli mukla.

Přísný pamětník by možná namítal, že některé věci, které film líčí, by se asi nestaly – třeba když Luboš jako vězeňský klempíř předvede „kousky“, za které by byl patrně odměněn dávkou ze samopalu či kulometu. Také zachycené draní peří připomíná spíš poklidnou relaxační činnost, zatímco v lágrech bylo často velmi přísně normováno a neplnění denní normy přinášelo různé tresty. Těch nepřesností by bylo jistě víc.

Největší výtky si ale zaslouží právě samotný příběh lásky, který velmi záhy opanuje filmové plátno a je tak vysněný, nepravděpodobný, že to v určitých momentech v člověku vyvolává až trapné pocity nepatřičnosti (např. náhodné setkání obou zamilovaných ve společném eskortním autobuse, kde je čeká společná dlouhá cesta na Slovensko). Muži a ženy byli ve věznicích samozřejmě přísně odděleni. Lze jistě chápat režisérův záměr: dva mladí lidé se přes všechny zábrany, které je dělí, k sobě nakonec dostanou - láska si svou cestu vždycky najde. Jenom těch šťastných náhod je na jeden film až trochu moc. Mladým hrdinům hraje všechno do rukou: od nepozorné bachařky přes rezavý hřebík, díky němuž se Jakub dostane až na prominentní místo na ošetřovně (kam chodí na prohlídky i ženy), až po zlého dozorce, který Jakubovi „zařídí“ eskortování do slovenského Leopoldova, či úplatného bachaře v Ilavě. Ale nebuďme zas nespravedliví, film určitě stojí za zhlédnutí.

Hodnocení: **** 

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou