Rodinný přítel nedává, co slibuje
Vydání: 2017/19 Svatý otec putuje do Fatimy Pouť, 10.5.2017, Autor: Lukáš Jirsa
Příloha: Perspektivy 19
Do našich kin vstoupil snímek Rodinný přítel, úvodní část rozsáhlé filmové trilogie Zahradnictví. Režisér Jan Hřebejk a jeho dlouholetý scenárista Petr Jarchovský označují tuto historickou filmovou ságu za své životní dílo. Životním zážitkem pro diváka se ale rozhodně nestane.
Kostýmy a celková výprava patří ve filmu k tomu nejlepšímu. Snímek Cinemart
Rodinná kronika Zahradnictví zachycuje osudy tří příbuzensky spřízněných rodin na pozadí dramaticky se proměňující doby v průběhu dvou dekád – počínaje 2. světovou válkou a konče 60. lety 20. století. První díl trilogie Rodinný přítel je pak příběhem tří sester a jejich dvou dětí, které během okupace čekají na návrat svých vězněných mužů a otců. Ženské království doplňuje obětavý rodinný přítel, lékař Jiří, jehož přítomnost v elegantní rodinné vile budí u všech tří žen různorodé emoce.
Životní dílo s otazníkem
Melodramaticky laděný Rodinný přítel má řadu problematických rovin, které se netýkají jen filmu samotného, ale také jeho mediální prezentace. Ta totiž vzbuzuje pouze nejvyšší očekávání. Podle PR filmu se jedná o „životní dílo legendárního tandemu Hřebejk/Jarchovský“. Sám scenárista Petr Jarchovský, který trilogii Zahradnictví založil na rodinných vzpomínkách, pokládá snímek za sen o své rodině, který se konečně zhmotnil, a Jan Hřebejk přitakává, že jde o největší projekt jeho kariéry. Velice těžko se pak vynáší soud nad výsledkem jejich snažení, do kterého bylo vloženo tolik lidské energie, emocí, tvůrčího potenciálu i financí. To je ovšem nutný předpoklad vzniku každého alespoň trochu ambiciózního filmového díla.
O nedostatcích Rodinného přítele bylo již napsáno dost a kritické odsouzení tentokrát prochází napříč drtivou většinou médií. Kladně byl vyzvednut herecký výkon Sabiny Remundové ve vedlejší roli přízemní, lakotné a závistivé Marčí, ale ocenění si zaslouží i poněkud pozapomenutý David Novotný v roli majitele dobře prosperujícího zahradnictví, ve kterém film začíná i končí. Naopak nepřesvědčivý je výkon Ondřeje Sokola v ústřední roli obětavého lékaře Jiřího, který se po celou dobu války stará o tři sestry (Aňa Geislerová, Gabriela Míčová, Klára Melíšková) a jejich děti.
Zatímco Remundová dokázala obdařit svoji zapšklou bezdětnou vdovu Marčí „plností života“ – tedy jasnými náznaky pravdivého smutku a životního zklamání, s nímž se tato robustní žena nedokázala vyrovnat, Sokol se v roli lékaře Jiřího nevymanil ze své lehce komické a žensky změkčilé polohy. To kromě jiného vzbuzuje otázku, jak je možné, že právě takový muž dokáže získávat srdce žen. Tato otázka ovšem není jediná. Na mysl jich během sledování zbytečně dlouhých a toporně popisných scén přichází celá řada, přičemž jednou z těch nejpodstatnějších je ta po jemné hranici, jež odděluje řemeslně zvládnutý a profesionálně kvalitně odvedený film od skutečného uměleckého díla. Od díla, které člověka především vnitřně proměňuje, které v sobě nese cosi jedinečného a slovy nepostižitelného a které je právě proto výjimečné. Hřebejk s Jarchovským jako vždy nabízejí řemeslo, kvalitní, jímavý a v mnohém úctyhodný produkt, který ale nedokáže jít na hlubinu.
Rodinný přítel může mnohé dojmout či strhnout, může mnohým mnohé připomenout. Nemůže ale nic a nikoho změnit. Svět a náš pohled na něj bude po vyjití z tmavého kinosálu stejný jako předtím a na Rodinného přítele brzy zapomeneme. Slogan, který čteme na nepovedeném plakátu k filmu, „Nikdy na Tebe nezapomenu...“, se tak stává nezáměrně ironickým komentářem sebe sama.
Jednooký králem?
Jarchovský s Hřebejkem svůj nejpopulárnější snímek Pelíšky (1999) natočili před téměř 20 lety, na Oscara pak byli nominováni o dva roky později (Musíme si pomáhat, 2000). V průběhu následujících let přišli s přijatelnými snímky (Pupendo, Horem pádem) i s ambiciózní a ve světle Rodinného přítele i poměrně zdařilou „morální trilogií“ ze současnosti – Nevinnost (2009), Kawasakiho růže (2011) a Líbánky (2013). V české kotlině vychvalovaný tvůrčí tandem toho tedy má za sebou dost – ovšem v rámci našeho malého národního popkulturního provozu. Překonat jeho horizont zatím nedokázali a nic nenasvědčuje tomu, že by to trilogie Zahradnictví mohla změnit.
Autor je dramaturg TV Noe a filmový kritik
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Kultura, Perspektivy, Přílohy
