Rodinný poklad církve

Vydání: 2022/26 Rok rodiny vrcholí v Římě, 21.6.2022, Autor: Jaroslav Šubrt

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom, že se stal „duchovním a teologickým mostem mezi východními a západními křesťany“. Papež jej poctil titulem „učitel jednoty“.


Svatý Irenej z Lyonu. Repro KT


Slovo „učitel“ u leckoho z nás, zejména starších ročníků pamatujících různá „dobrodiní“ socialistického školství, může vyvolávat smíšené pocity. Ale přiznejme si, že i tehdy (a doufejme, že v mnohem větší míře také dnes) snad každý během své školní docházky narazil na někoho, kdo ukázal směr, rozšířil obzory, probudil zájem. Na někoho, s nímž člověk i po mnoha letech občas zapřede vnitřní dialog o všem možném. Na takové učitele se prostě nezapomíná.

Podoba vztahu „učitel a žák“ se ale během dějin výrazně proměňovala. Nezapomeňme, že i vztah mezi Ježíšem a jeho učedníky byl založen na půdorysu vztahu mezi učitelem a jeho žáky. Ježíš byl přece také nazýván „nazaretský Rabbi“. V antice a židovství se tento vztah výrazně lišil od jeho dnešní podoby. Stát se něčím žákem tehdy znamenalo doslova kráčet v mistrových (učitelových) stopách, trávit s ním skoro veškerý čas, sdílet s ním radosti i strasti každodenního života – jak v dobrém, tak zlém. Naproti tomu učitel měl ke svým žákům silný citový vztah, dělil se s nimi dokonce i o svůj majetek. Nešlo tedy jen o nějaké nezaujaté předávání vědomostí. Až středověk přinesl změnu, ale i tehdy měli žáci a profesoři na univerzitách k sobě mnohem blíž než dnes.

Církev už nějakou dobu uděluje významným osobnostem – biskupům, teologům nebo mistrům duchovního života – čestný titul „učitel“. Tyto osobnosti však musí splnit čtyři následující podmínky. Především je třeba, aby se vyznačovaly „pravověrností“, pak „znamenitým učením“, dále „významnou svatostí života“ a konečně se musí někdy uskutečnit „oficiální církevní prohlášení za učitele církve“.

Učitelem může být každý věřící

Titulek tohoto článku tedy rozhodně není míněn jako nadsázka. Naopak! Ty téměř čtyři desítky osobností, které byly v minulosti poctěny titulem učitele nebo učitelky církve, nepochybně tvoří jakýsi rodinný poklad církve. Je to převelice pestrá směsice mužů a žen (ty jsou zatím jen čtyři), lidí různých dob, různého zaměření i rozdílných letor. Pocházeli jak z Východu, tak i Západu, žili v dobách klidných i bouřlivých, někteří se vyznačovali přísností, jiní byli více tolerantní, jedni kladli větší důraz na intelekt, druzí víc důvěřovali hlasu svého srdce. Každý si mezi nimi může najít toho svého.

Nakonec ještě jedno povzbuzení: učitelem v církvi se může stát každý z nás. Už jeden velký středověký učitel církve prohlásil: „Vyučovat někoho, aby byl přiveden k víře, je úkolem každého kazatele a také každého věřícího.“ (Tomáš Akvinský)

JAROSLAV ŠUBRT


 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay