26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Rodina nesmí být problém

11. 5. 2010

|
Tisk
|

Vydání: 2010/20 Lidová mariánská úcta, 11.5.2010, Autor: Alena Scheinostová

Dnešní společnost zatlačuje svou politikou rodiny do nerovnoprávného postavení. Tvrdí to alespoň někteří sociologové. To poškozuje nejen rodiny samotné, ale působí též zásadní problémy napříč celým společenským systémem. Příčiny tohoto stavu i jeho možná řešení analyzuje FRANTIŠEK BARTOŠ, expert KDU-ČSL na rodinnou a sociální politiku.

Z jakého důvodu si právě rodina zaslouží zvláštní zřetel?

Není nadnesené, že rodina je základ společnosti. Postavení rodin s dětmi vzhledem k bezdětným lidem není v dnešní společnosti rovnoprávné. Tento fakt si společnost intuitivně uvědomuje a prorodinná politika se dnes například objevuje v programech i těch politických stran, které se tradičně orientují jinam. Je však nutné dostat se na kořen problému a neřešit důsledky tohoto stavu, nýbrž se pokusit odstranit jeho příčiny. U nás je rodinná politika nazírána především prizmatem sociálních dávek, ale rodina a chudoba jsou přece dvě různé kategorie. To, že se často překrývají, je věc druhá. Ve zdravé společnosti děti nesmějí představovat sociální problém – už proto, že jsou investicí do budoucna, a to pro celou společnost. A to je právě důvod, proč stát musí rodinám vytvořit srovnatelné podmínky jako bezdětným „singlům“.

V čem jsou tyto podmínky nevyrovnané a kudy vede cesta k jejich narovnání?

Mít dnes rodinu znamená mimo jiné obětované příležitosti, vysoké náklady, u žen horší práci… Nic na tom nemění fakt, že máte děti z lásky. S tím vším dnešní mladý člověk kalkuluje, když se rozhoduje o svém životním scénáři, a často zjišťuje, že být bezdětný je jednoznačně výhodnější. Podle loňského dokumentu „Analýza nerovného postavení rodin“ současný přístup státu rodiny jednoznačně znevýhodňuje. Rodiny sice „dodávají“ nezbytnou pracovní sílu, jejich náklady ale nejsou nikde zohledněny – současné daňové slevy na dítě jsou neúměrně nízké, a navíc jsou zcela nemístně prezentovány jako určitá sociální dávka. Řešením by bylo danit pouze tu část rodinného příjmu, která připadá na dospělé členy: je-li například roční příjem rodiny se třemi dětmi půl milionu, pak na každého člena připadá sto tisíc, z toho třikrát sto tisíc na děti, daňový základ by tedy byl pouze dvě stě tisíc připadajících na matku a otce. To by pro rodiny znamenalo výrazné odlehčení.

Potřebuje rodina podpořit i jinde než ve finanční oblasti?

Rozhodně ano. Rodina je hodnota sama o sobě, v obecných představách je však spojena spíše s různými omezeními – a to se dnes nenosí. Je na místě ukázat, že rodina a kariéra nemusejí stát proti sobě, vytvoří-li se pracovní prostředí přátelské matkám s dětmi. Nejde přitom jen o místa ve školkách či částečné pracovní úvazky. Ideální je pro mě model, který představila ředitelka jednoho rodinného pivovaru v Německu. Zaměstnankyně, které jsou těhotné nebo mají malé děti, si mohou brát práci domů, firma provozuje ve svých prostorách miniškolku a umožňuje také, aby větší děti mohly v práci své rodiče navštěvovat a třeba jim i pomáhat: dnes, kdy spousta dětí netuší, co jejich rodiče vůbec dělají, tito mladí vidí, že se otec, matka zabývají konkrétní poctivou prací, a to podporuje jejich vzájemný vztah. Mimoto pak tyto děti mají i reálnější očekávání vzhledem ke své budoucí profesní volbě. Paralelně k už zavedené soutěži o obec přátelskou rodině by bylo dobré zavést soutěž mezi firmami; tento nápad má poměrně kladnou odezvu.

Kde spatřujete příčinu malé přitažlivosti rodinného života pro nastupující generace?

V sobectví. Na druhé straně těžko dnes chtít po mladých lidech, aby zakládali funkční rodiny, když jim odmalička vštěpujeme individualismus, soupeřivost, potřebu rychlého osobního úspěchu. A kdo sám nenasál zkušenost s fungujícím rodinným zázemím, těžko ji může přenášet dál. Problémem je tu i mezigenerační blok – chybí přirozené předávání zkušeností, výchova k rodině, a mladí pak nejsou na manželství připrave- ni.

Mají podle vás smysl osvětové akce „shora“, jako například Národní týden manželství?

Každá taková akce má smysl už tím, že kladně upozorní na danou hodnotu. Pomůže-li ještě několika mladým zamyslet se nad vlastní budoucností, je to jen dobře. A především se tak vytváří platforma k diskusi. To je úkol pro každého, kdo má dar o rodině uvažovat a na toto téma mluvit. Stále ještě žijeme v prostoru židokřesťanské civilizace, jež na rodině stojí. Dnešní situaci můžeme chápat také jako výzvu vrátit se k rodinným hodnotám a zajistit, aby rodina mohla ve společnosti opět plnit svou funkci, tedy nejen plodit děti, ale také zajistit své členy až do posledních chvil. Bolševik rodiny učinil zcela závislými a tento stav stále trvá. Stát by měl proto vytvořit podmínky, v nichž by rodiny opět mohly fungovat samostatně. Nejdřív ale – a to se vracíme na začátek – je potřeba nastavit obecnou spravedlnost a rovné podmínky. Druhý krok je zajistit stabilní a předvídatelné právní prostředí, aby se pravidla hry neměnila během zápasu. Uznávám, že je to tvrdě pragmatický model, nicméně jedině tímto způsobem lze zaručit, že se na těchto spravedlivých základech budou další kroky setkávat s úspěchem.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou