Řemen není dobrým výchovným prostředkem

Vydání: 2007/17 Kronikáři, 24.4.2007

Jsme velká, živá farnost, máme mnoho důvodů ke spokojenosti, až na problém s mládeží. Desítky ministrantů stejně jako mladá děvčata vyběhnou po mši sv. z kostela jako úplně cizí lidé. Nepozdraví, nepomohou, v autobusu nepustí babičku sednout. Rodiče i pan farář je napomínají marně. Dříve bylo řešení snadné, nám tatínek „domlouval“ řemenem. To už asi nejde. Tak poraďte, co si s tím počít!

Podobnou otázku dostávám velice často. První moje reakce je taková, že nemůžeme dnešní mladou generaci odsuzovat nebo zjednodušeně říci – všichni jsou špatní. Děti se rodí jako krásné bílé nepopsané knihy, do nichž rodiče a později další vychovatelé vpisují, jak budou jednat a žít.
Rodiče jsou pro děti velkými vzory. Jejich kultivovanost a vzájemná úcta na ně mocně působí. Pozitivní klima domova je skutečně základem a požehnáním pro více dalších generací. Také skutečnost, jestli si rodiče opravdu svých dětí váží, naslouchají jim a posilují jejich kladné sebepojetí. Dítě rádo pozdraví toho člověka, kterým je přijímáno. Tuto skutečnost niterně vycítí.
V prostředí lásky a vzájemné blízkosti může dítě během celé výchovy vrůstat do řádu všech věcí a tento řád přijmout. Jestliže se rodiče dokážou během výchovy vcítit do prožitků a možností dítěte, dokáže se i dítě v pozdějších situacích vcítit do potřeb druhých, bude solidární a ohleduplné. Naopak mnoho krutých reakcí a lhostejností dítěte je důsledkem toho, že jeho křehké já bylo ze strany rodičů vícekrát zraňováno.

Motivujeme především pochvalou
Díky mnoha moudrým rodičům nevládne už dnes strohá tvrdost a „řemen“. Před odpovídajícím trestem má rodič vždy dítěti vysvětlit, proč ho trestá. Dítě během celého procesu výchovy postupně překonává vlastní slabosti, sebestřednost i pohodlnost. Správnou motivací, častými pochvalami a povzbuzováním se může dostat dál. Děti jsou velmi ovlivnitelné.
Moje zkušenost s nimi je taková, že před případnou výtkou jsem je vždy za něco pochválil nebo v jejich jednání našel něco pěkného. Vhodným a pro mladé lidi sympatickým způsobem je třeba jim naznačit – máš na to být víc. I já jsem vícekrát v olomouckých tramvajích oslovil neznámé kluky větou: „Kluci, vy jste takoví šikovní, co myslíte, necháme tamtu babičku stát, nebo si bude moci sednout?“ Reakce byla někdy bručivá, ale nakonec vždy pozitivní. Jsem přesvědčen o tom, že ve zmíněné farnosti je mnoho dobrých mladých lidí a najde se způsob, jak celou záležitost vylepšit.
P. Rudolf smahel,
vedoucí Katedry křesťanské výchovy CM TF UP v Olomouci


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 15. – 21. září 2020

Lesná se raduje z nového chrámu

Džbánek piva, koloběžka i miska horkého guláše jsou vyobrazeny vedle tradičních křesťanských symbolů na fasádě nového kostela v Brně na Lesné. Mají připomínat,…

celý článek


Světlo pro naši cestu životem

Asi každý máme tu knihu doma. Někteří na předním místě v knihovně, v pěkném provedení, jako novou. Jiným leží na dosah ruky nebo na nočním stolku už pěkně ohmataná.…

celý článek


Povzbudivé čtení na celý rok

Na knihkupecké pulty přichází nový Cyrilometodějský kalendář (CMK) na rok 2021. Co v něm naleznete, přibližuje jeho hlavní editor JAN PAULAS.

celý článek


Hledat Boží přítomnost ve světě

Biskup VÁCLAV MALÝ oslaví týden před svátkem sv. Václava své sedmdesáté narozeniny. Ačkoliv říká, že je slaví nerad, připomínáme je rozhovorem, v němž se ohlíží…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay