Mám i jisté obavy, že nemnozí již dnes hovoří v Duchu evangelijního Ježíše Krista. Leckdo si ono civilní hovoření o věcech víry vysvětlil jakožto potřebu přizpůsobovat se tomuto světu, před nímž tolik varuje Písmo sv.
Což se, obávám se, žel ve velkém rozběhlo v důsledku 2. VK. Koncil de facto postupně nahradil:
- „kult Boha“ „kultem Člověka",
- prvenství „Božího zákona“ „prvenstvím svědomí“;
- prvenství „Království Božího“ a „věčného života“ prvenstvím „světa“, „míru“ a „ráje na zemi“;
Učinil z Krista „osvoboditele“ nikoliv od hříchu, ale od utrpení a zotročení.
Redukoval evangelizaci z nadpřirozeného hlásání na „dialog“, který necílí k obrácení; vynalezl křesťanství, které zbožšťuje člověka a vyhlašuje „náboženskou svobodu“ za absolutní právo člověka atp.