z osobností, které jsem měl tu čest poznat, je jedna bezejmená slovenská sestrička, Byl jsem řidič v hotelu, v autě jsem byl jen jako střídač na dlouhé cestě. Vedení se tam zastavilo k občerstvení, byl představen tým kláštera, pamatuji si jen tu, co se uvedla "ja som len u ošípaných". Ta jistota, radost, pokoj s tím spojený, nosím sebou. Jinak vrchnost má jistě i další úkoly...

Dnešní přetížení systému je dědictvím socialismu, kdekdo čeká péči, pomoc, aniž by co nabízel. Potom vyčerpání, vyhoření, strnutí. Pokud je možný rozvoj, má i jen přirozený život kapacitu ke štěstí, a spirituální tím více. Potom i pohostinný kostel, ne opačně.