Čeští řeholníci a řeholnice krátce přede Dnem zasvěceného života (2. února) reagují na dopis papeže Františka, v němž je Svatý otec vyzval, aby se nebáli být aktivní.

 

Při středeční generální audienci se papež František ještě vrátil ke své asijské cestě a vyzdvihl především setkání s rodinami a mládeží v Manile. Na adresu rodin prohlásil: „Slyšel jsem, jak někteří tvrdí, že rodiny s mnoha dětmi jsou jednou z příčin chudoby. Domnívám se, že je to zjednodušující. Hlavní příčinou chudoby je ekonomický systém, který ze svého středu odstranil člověka a místo něho tam umístil bůžka peněz; ekonomický systém, který neustále vylučuje děti, staré, mladé a nezaměstnané.“ Během audience si pontifik našel čas také na krátká osobní setkání s věřícími. Snímek Evandro Inetti/ZUMA Wir/ČTK

 

„Očekávám od vás, že ‚probudíte svět‘, neboť známkou zasvěceného života je proroctví. Jak jsem řekl generálním představeným, radikalita evangelia není jen věcí řeholníků: Požaduje se po všech. Řeholníci však následují Pána zvláštním způsobem, prorockým,“ napsal František řeholníkům a doplnil, že od nich očekává konkrétní skutky přijímání uprchlíků, blízkosti chudým, tvůrčí přístup v katechezi, v hlásání evangelia a v uvádění do života modlitby.

 

Představení konferencí ženských i mužských řeholí na území ČR nyní napsali otevřený dopis, kde reagují na Františkova slova. „Chceme se připojit k papežovu poselství. Jsme jím povzbuzeni a slovo jednou vyslovené si žádá naši odpověď v osobním přijetí: v reflexi i ve skutcích,“ píší řeholníci.

 

Řeholní život podle představených neodmyslitelně patří k dlouhé české historii. „Vidíme, jak se mnohé spirituality vepsaly do architektury měst, do jejich duchovní tvářnosti, do půdorysů chrámů a práce společnosti,“ sdělují v dopise P. Michael Pojezdný a sr. Vojtěcha Zikešová a vyzdvihují dobrou spolupráci s nejrůznějšími kulturními nebo škol-

skými institucemi.

 

Odpusťte nám, čím jsme pohoršili

 

„Učíme se číst znamení doby a správně je vyhodnocovat. Uvědomujeme si bolestivý nepoměr mezi našimi tužbami, vycházejícími z rozpoznaných úkolů, a našimi leckdy křehkými možnostmi, které jsou způsobené především poklesem členů v našich řeholních rodinách. To nás nemá vést k ospravedlňování se, že mnohým úkolům nemůžeme dostát, ale k tomu, abychom ve zralejší důvěře prosili o nové osobnosti,“ píší řeholníci a vzápětí prosí o odpuštění toho, čím pohoršili, když nebyli věrní kořenům své spirituality a identitě řeholních slibů. „Přejeme si s vámi žít jako ti, kdo slouží. Uvědomujeme si, jak církev a společnost potřebují ‚duchovní sůl‘: liturgii, která odhaluje Boží tajemství, zformované osobnosti, svěží kulturní přesahy provázané s našimi spiritualitami, mezinárodní zkušenost, nevtíravou a nezištnou službu, realizaci tvůrčích nápadů, umění sjednocovat a nepochybovat o uskutečňování jednoty,“ uzavírají P. Michael Pojezdný a sr. Vojtěcha Zikešová.